1.

Úvod

2.	Nezbytné změny po vzniku státu

2.1	Vídeňské banky

2.2	Domácí banky

2.3	Měnová reforma

2.3.1

Bankovní úřad při ministerstvu financí

2.3.2

Poštovní úřad šekový

2.4	Navázání nových úvěrů u pražských bank

2.5	Československé velkobanky

2.5.1

Akcie

3.	Nostrifikace bank

3.1	Nařízení ministerstva financí

3.2	Česká komerční banka

3.3

Filiálky

3.3.1

Anglicko-československá banka

4.	Poválečný rozmach bankovnictví

4.1	Zakladatelská horečka

4.1.2

Nové banky

5.	Charakter československých bank a jejich hlavní aktivity

5.1	Obchodní banky

5.1.1

Obchodní činnost

5.1.2

Úvěrové operace

5.1.3

Struktura finančních zdrojů

5.2	Zemské a hypoteční banky

5.2.1

Zemská banka

5.3	Soukromé banky

6.	Bankovní koncerny

7.	Použitá literatura

8.	Přílohy – Osobnosti

"1.4. Charakter čs. bank a jejich hlavní aktivity
Obchodní banky v českých zemích byly univerzálními bankami, které plnily funkci jak depozitních a úvěrových peněžních ústavů, tak i zakladatelských bank. Bankovní kapitál se neobyčejně silně podílel na průmyslových, obchodních a dopravních společnostech. V Anglii nebo USA se touto činností zabývaly převážně investiční banky nebo specializované finanční ústavy.
Vedle toho banky často provozovaly rozsáhlou obchodní činnost ve velkém, především koncesionářským prodejem cukru, železa a uhlí (Pozemková banka a Agrární banka obchodovaly s pozemky a realitami, s hospodářskými stroji. Banka stavebních živností a průmyslu obchodovala se stavebními hmotami a potřebami). Zajišťovaly finanční transakce při importu a exportu (syndikát sedmi bank v čele s Živnostenskou bankou jako gestorem).
K podpoře zahraničního obchodu založily pražské banky za spoluúčasti cizích firem několik obchodních společností se sídlem v Německu, Anglii a Holandsku (Obchodní sdružení československých bank v Berlíně, Bank für auswärtigen Handel také v Berlíně a čs-holandská společnost Holbo).
Pro většinu čs. bank byly novou činností i transakce se státními obligacemi. Při upisování státních půjček sehrávaly banky důležitou úlohu jako hlavní upisovací místa (půjčka Národní svobody z prosince 1918 byla přímo organizována českými bankami). Zároveň však byla pro banky finančně výhodná, neboť státní obligace přinášely bankám jistý a poměrně vysoký zisk .
Zcela nová byla aktivita velkých domácích bank sdružených v konsorciu pro úvěrové operace státní při mezinárodních hospodářských jednáních a transakcích (Živnostenská banka, Česká eskomptní banka a úvěrový ústav, Pražská úvěrní banka, Anglo-československá banka) Tím získávaly významné a velmi cenné zkušenosti na mezinárodním kapitálovém trhu.
Těžiště aktivity bank zůstávalo v soustřeďování finančních prostředků a poskytování úvěrů průmyslu, dopravě, velkoobchodu a velkým pozemkovým vlastníkům. Finanční prostředky pocházely z prostředků svěřených bankám, z vlastního akciového kapitálu, z rezervního kapitálu, z úroků z úvěrové činnosti a poplatků za služby. Největší byly první dva zdroje. Na vkladní knížky ukládaly své úspory fyzické osoby. Banky o vkladatele bojovaly a snažily se je získat výhodnými podmínkami. Hotovosti na běžných účtech patřily v této době především firmám (právnickým osobám). Bankám svěřovaly své finanční přebytky i ústavy lidového peněžnictví a pojišťovny."

Zápočtová práce vyhotovená pro Vysokou vojenskou školu pozemního vojska, fakulta ekonomiky obrany státu.