"Česká meziválečná próza

a) Ivan Olbracht: 1882 – 1952
- narozen v Semilech, občanským jménem Kamil Zeman
- jeho otec byl Antal Stašek – představitel venkovské prózy 19.století
- studoval práva
1921 – založena KSČ a Olbracht byl jedním z prvních členů
- byl redaktorem Práva lidu
ALE: 1929 – požadavek tzv.bolševizace KSČ (= pouze po vzoru kom. strany SSSR)
- Olbracht projevil svůj nesouhlas z touto politikou a byl z KSČ vyloučen
- pracoval v různých žurnalistických nabídkách a živil se jako spisovatel

Dílo:
.okruh – do roku 1920. V próze pro něj byla typickým tématem protispolečenská revolta a individualismus. Vytváří postavy tzv.zlých samotářů, což jsou lidé z nižších společenských vrstev, kteří se ne vlastní vinou dostávají do konfliktu se zákonem a ocitají se na pokraji společnosti (obviňuje společnost)
O zlých samotářích – povídky
Žalář nejtemnější – psychologický román – příběh muže, který po vážné nemoci oslepne. Tím se změní jeho charakter a soustřeďuje se především na své problémy, nevěří svému okolí a tyranizuje svou rodinu, která ho nakonec opouští. Žalářem nejtemnějším není pouze jeho slepota, ale především jeho egoismus a sobectví.

.okruh – 20. až 30.léta 20.století. Píše převážně novinářské prózy a cestopisy.
Cestopis: Cesta blesku – Olbracht jako první čsl. spisovatel navštívil porevoluční Rusko.
Román: Anna proletářka – původně lidové čtení (vycházelo časopisecky) a původní název byl: „O Anně, rusé proletářce“. Toto dílo je jednoznačně ideologicky zaměřeno, vliv marxistických myšlenek = cesta k proletářskému cítění. Je to příběh venkovské dívky, která v Praze získává místo služky v rodině bohatého stavitele. Postupně se zbavuje své naivity díky vztahu k dělnickému vůdci. Anna se zúčastňuje politických shromáždění a mění se v politicky uvědomělou ženu.
Zamřížované zrcadlo – umělecká reportáž – reakce na pobyt v ostravské věznici

.okruh – od roku 1931. V tomto roce Olbracht navštívil Zakarpatskou Ukrajinu, která nejvýrazněji ovlivnila jeho tvorbu. Je to Olbrachtovo umělecky nejlepší období.
Hory a staletí – kniha uměleckých fejetonů a reportáží
Nikola Šuhaj loupežník – tzv.román-balada (nebo román-legenda) – základem byl skutečný příběh skutečného Nikoly Šuhaje. Je to příběh posledního zakarpatského loupežníka (oživení Jánošikovské tradice). Nikola Šuhaj byl symbolem spravedlnosti, proto o něm vznikaly legendy a mýty. V samotném románu je prolínání skutečnosti a legendy. Nikola byl vojenský sběh a se svým kamarádem utekli z vojny. Později se vrátili do rodné vesnice Koločava. V této vesnici vystupují reálné postavy, například Nikolova milá Eržika nebo jeho přátelé a rodina. V závěru byl zrazen svými bývalými druhy a zabit sekerou.
Dobová reakce na : výrazná nespokojenost českých četníků, protože Nikola stál mimo zákon. Proto byl vydán dočasný zákáz vyučovat tuto knihu na školách, ale později byla Olbrachtovi udělena státní cena. Hodnota tohoto románu je především v uměleckém básnickém jazyce. Tento příběh se stal námětem pro divadelní zpracování Milana Uhdeho, které bylo také zfilmováno: „Balada pro banditu“"

Názvy děl jsou značeny podtržením.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ