"1. Úvod

Proč jsem si práci vybral: Alpy mi přijdou zajímavé, nejen jako pohoří, ale i jako pěkné místo s velmi zajímavou kulturou, čistou přírodou a příjemnými lidmi. Budu se zabývat vznikem Alp jako takových; využitím Alp ke sportu (zimní a letní turistika, lyžování, snowboarding...); teorií, poukazující na to, že by Alpské ledovce mohly do 40-ti let roztát a největšími Alpskými vrcholy a jejich krásami.

2. Základní údaje

Alpy jsou největším horským systémem Evropy, jejich název je odvozen z: ,,Alpy, resp. francouzský a latinský název „Alpes“ pravděpodobně pochází z latinského albus (bílý) nebo altus (vysoký). Dalším možným vysvětlením je keltský výraz „alp“, který označuje vysoké pohoří.“[1]
Nejvyšší bod Alp je Mont Blanc, ležící na hranicích Francie a Itálie (vysoký 4 807 metrů). Celková rozloha Alp je více než 2 krát větší, než rozloha České Republiky, tj. více než 180 000 km2. Rozkládají se na území sedmi států- Itálie, Francie, Lichnštejnska, Německa, Rakouska, Slovinska a Švýcarska.
Dělí se na východní a západní, ty se dále dělí (např. Dolomity, Peninské Alpy atd.). V dnešní jsou hojně navštěvovány jak zpravidla vyznavači zimních sportů, tak letními turisty. Nabízejí vysoké vrcholy, dlouhé sjezdovky, krásné vyhlídky z vrcholů a velké množství turistických stezek.
[1] - Alpy http://alpy.navajo.cz/

3. Historie

,,První zakreslení Alp do mapy je zaznamenáno teprve kolem r. 150 Ptolemaiem. Zmínky v literatuře jsou však podstatně staršího data (Polybios, Artemidoros, Plinius starší). Podrobnější popis Alp přináší Strabon (kolem r. 63 př.Kr.–19 n.l.) ve svém díle Geographica.
Skutečný zájem o Alpy otevřelo teprve tažení Hanibala, o němž se rozepisuje Polybios. Brzy poté proniklo římské vojsko do jihoalpských dolin a podmanilo si jejich obyvatelstvo, což mělo za důsledek další poznání hor a využití jejich přechodů. Nevedlo však ještě k výstupům na vrcholy. Nižší sedla jako Brenner, Mont Genévre a Malý Sv. Bernard jsou známa již od nepaměti kupcům a pochopitelně i domorodému obyvatelstvu.
Alpy zaujímají svou polohou v historii objevování velehor specifické postavení. Jsou prvním horstvem, o které se lidé začali systematicky zajímat. Na počátku 18. st. do nich přicházejí jako první botanikové. Mezi průkopníky průzkumu Alp patří J.J. Scheuchzer a další. Prvním mezníkem byl r. 1742, kdy glaciolog a topograf Pierre Martel zjišťuje, že Mont Blanc je nejvyšším vrcholem Alp. Martela následovali další přírodovědci.
Další významná data jsou 8. 8. 1786, kdy se podařil Jacquesu Balmatovi a Michelu Paccardovi výstup na vrchol Mont Blancu, a 29. 7. 1800, kdy se velké výpravě vedené hrabětem Salmem podařilo zdolat Großglockner. Na vrcholu stanuli bratři Klotzové, dva průvodci a farář Horasch. Tyto dva výstupy daly podnět k soustavnému zlézání alpských vrcholů. Brzy poté byly zlezeny Jungfrau (1811), Finsteraarhorn (1812), Monte Rosa (1855) a další. Toto období se nazývá „zlatý věk alpinismu“. Vrcholí dobytím posledního význačného štítu -Matterhornu v r. 1865. Iniciátory tohoto objevitelského nástupu byli především Britové.
Tragický výstup na Matterhorn (při sestupu zahynuli čtyři účastníci výpravy) znamenal další mezník v historii Alp. Byl to rok zrodu sportovního horolezectví a vysokohorské turistiky, nesmírného rozšíření[1]"

Součástí práce jsou fotografie o rozsahu cca 3 strany. Citace jsou v textu značeny kurzívou.