"1. Co to jsou glaciály?

Glaciály, neboli doby ledové, jsou části ledových ér, které se v pravidelných intervalech střídají s dobami meziledovými (interglaciály). V těchto dobách se rozšiřoval pevninský ledovec a fauna a flóra tundry se z vyšších poloh stěhovala do údolí.
Doby ledové podle srbského astronoma Milutina Milankovićova vznikají kvůli změnám parametrů zemské dráhy. Během cca 100 000 let změní Země svoji dráhu z téměř kruhové na více oválnou, což má za důsledek různé množství slunečního záření dopadajícího na planetu. Zároveň se otáčí zemská osa, přičemž za cca 26 000 let opíše kruh. A do třetice kolísá i sklon zemské osy a to od 22º svislého směru do 24,5º, což má za důsledek různé množství slunečních paprsků dopadajících na oba póly.
Jakmile na pólech neroztává sníh, většina slunečního záření se v důsledku albedo efektu (z lat. Albus = bílý) odráží zpět do vesmíru. Tím se Země ochladí. A protože se kontinenty stále pohybují, v okamžiku, kdy se pevnina přiblíží k pólu, tvoří se na ní led a době ledové už nic nestojí v cestě.

2. Flóra a fauna dob ledových

V období pozdních čtvrtohor v Evropě panovalo vlhké a studené podnebí. Na permafrostu se nachází vrstva spraše, na které se tvoří humus. Ideální prostředí pro řídký borovo-březový les doplněný střemchou a osikami. Místy se nacházejí i louky s hustým porostem.
Ve výše popsaném období došlo u Lášského jezera na středním Rýnu k výbuchu sopky. Pemza dokonale konzervovala jak lovecké kořisti tehdejších obyvatel Evropy (srnce, divočáka, kozorožce, kamzíka a dalších), přičemž většina kostí nesla stopy po rozlámání a vyjmutí morku. V oblasti se také výborně zachovaly otisky rostlin, podle nichž je možné určit, v kterém ročním období k erupci došlo.
Tehdejší obyvatelé Evropy se v tlupách na jednom místě nezdržovali příliš dlouho, ale putovali za potravou. O tom nesou zprávy třeba nálezy od německého města Neuwied, kde kromě koster bylo nalezeno i ohniště.
Jak se teplota v Evropě blížila bodu mrazu, všechny teplomilné rostliny byly vytlačeny na jih. Lesy ve vnitrozemí zůstaly jen v jižní Francii, smíšené lesy se nacházely až na jihu Itálie, některých středomořských ostrovech na jihu Balkánského poloostrova. Studené stepi se táhly od Atlantiku po Ural.
Zatímco před dobami ledovými v Evropě rostly teplomilné rostliny – skořicovníky, fíkovníky a vavříny, které byly postupně vytlačeny na jih. V severnějších částech přežily především jehličnany a některé druhy listnatých stromů – břízy, vrby, lípy… Postupně se do Evropy začaly stěhovat rostliny, které předtím takřka vymizely – kaštanovníky, sekvoje, habry… veškerá flóra však byla podstatně menší, než jak ji známe dnes.
Časté změny teplot podporovaly spíše přežití velkých zvířat, která oproti malým měla lepší schopnost shromažďovat teplo. Aby si teplo udržela ještě lépe, měla malé uši a nepříliš dlouhé končetiny. Největšími zástupci tehdejší fauny byli obrovský severoamerický lenochod (výška cca 6 m), mamuti a hřivnatí nosorožci.

3. Glaciály v Evropě

Většina Evropy byla pokryta studenou stepí, která svým hustým porostem připomínala Asii tak, jak ji známe dnes. Nabízela proto dostatek potravy býložravcům, které následovaly šelmy, jako například lev jeskynní, nebo jeskynní hyeny.
Severní Evropa připomínala póly. Byla pokryta ledem a v jižnějších pásmech přecházela v tundry. Podobné podmínky byly i na území ČR, sevřené z jedné strany Alpami a z druhé na ni útočilo severské podnebí.
Za Alpami bychom v tehdejších dobách našli tropický život. Překvapivé je, že mnoho zvířat a rostlin, které dnes najdeme jen v nejteplejších částech planety, tehdy žilo při mnohem nižších teplotách než nyní.

4. Použité metody zkoumání

Důležitými metodami pro zkoumání dob ledových je dendrochronologie, tedy věda, která se zabývá určováním stáří dřeva. Podle letokruhů odborníci poznají, v jaké době ten či onen strom rostl, jaké měl za svého života podmínky a v kolika zahynul.
Další zajímavou metodou je tzv. radiouhlíkové datování, které se však dá použít jen u organických materiálů. Celá metoda závisí na poločasu rozpadu C14, který je 5730 let. Metoda je ale velice nepřesná u nálezů starších více než 50 000 let. Mnoho lidí se domnívá, že k tomu, aby se archeologický nález mohl zkoumat tímto způsobem, je potřeba jeho část spálit, čímž však dojde k nenahraditelné škodě. Naštěstí dnes vědci mají jakýsi urychlovač, kde se nachází materiál, na kterém se zachytávají jen některé molekuly, které jsou k datování touto metodou nezbytné. K tomu pak stačí jen maličký kousek organického materiálu. Touto metodou se dá zjistit, před jakou dobou organismus zemřel.
Poslední použitelnou metodou je pylová analýza. Z jednotlivých vrstev se získávají vzorky, které se po chemické úpravě počítají pod mikroskopem a následně jsou zanášeny do diagramů. Každá rostlina však tvoří jiné množství pylu a proto se nedá říct, že by na nějakém místě rostlo více rostlin nějakého druhu. Tyto malé diagramy jsou následně zanášeny do větších, ze kterých se dá vyčíst vegetační historie daného území.

5. Zdroje

Wikipedia.org
Rainer Crummenerl: Doby ledové (edice Co-Jak-Proč), Fraus, 2010

6. Summary

I think the ice time came for many scientific papers, but none of them is suitable as a supplementary curriculum for the ninth elementary school classes. And why was this project."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ