"1 Dopravní geografie
Doprava patří mezi základní potřeby lidstva, především díky rozdílnému potenciálu krajin světa (lidé nenacházejí ve svém okolí všechno to, co potřebují k životu a jsou tedy nuceni přemisťovat své hmotné statky i sebe sami). V současnosti dopravu řadíme také mezi stěžejní odvětví ekonomiky, kde působí především jako integrující faktor. Díky dopravě obecně stoupá využitelnost potenciálu krajiny. Pomocí dopravních cest můžeme přemisťovat a přepravovat lidi, hmotu, energii a informace. Vlastní přemisťování je podmíněno existencí vazeb – výrobních, distribučních, pracovních, informačních, mezilidských apod.
Problémové je zařazení dopravy do konkrétní ekonomické sféry. Nezařazuje se do jedné sféry lidské činnosti, ale osobní doprava patří do sféry služeb (terciární sféra; většinou se do této skupiny řadí jen osobní doprava pro soukromé účely, která neslouží k výdělečné činnosti a která je prováděna pomocí prostředků v osobním vlastnictví) a nákladní doprava spadá do sféry výrobní (sekundární).
Dopravu studují vědy geografické, technické, ekonomické , ale také společenské (např. sociologie).
Rozeznáváme tři základní složky dopravy:
• Dopravní prostředky – dělí se podle prostředí (suchozemské, vzdušné, vodní), podle funkce (osobní, nákladní), podle vzdálenosti (místní, dálkové) atd.
• Dopravní cesty – klasifikujeme podle prostředí i funkce (stejně jako u předchozího bodu je možné dělení podle jiných parametrů – objem přepravovaného zboží, počet lidí…).
• Dopravní infrastruktura – technická zařízení potřebná k organizaci dopravy a pohybu dopravních prostředků.
Existuje několik dělení druhů dopravy:
• Pevninská
o silniční
o železniční
 adhezní (klasická železniční doprava)
 magnetická (pokusy v Japonsku a SRN; první veřejně provozovaná magnetická železnice byla otevřena v čínské Šanghaji)
 ozubnicová (tratě s velkým převýšením)
o vnitrozemská plavba
o potrubní ...
• Mořská
• Vzdušná
Dále můžeme dopravu rozdělovat na pravidelnou (linková) a nepravidelnou, nákladní a osobní, individuální a hromadnou. Posledním klasifikačním systémem je dělení podle přepravní vzdálenosti, kdy rozeznáváme dopravu místní, oblastní (regionální), vnitrostátní, mezinárodní a mezikontinentální.

Jedno ze základních otázek geografie dopravy je způsob propojení dopravních uzlů (= místo většinou na křižovatce dopravních cest s významnou dopravní infrastrukturou). Dopravní bod je místo, kde je umožněno započetí nebo ukončení přepravy.
Základní myšlenky propojení dopravních uzlů vychází z kalkulace dvou základních typů nákladů – fixních a variabilních.
• Fixní náklady slouží k vybudování dopravní cesty včetně infrastruktury. Jejich spotřeba postupně klesá od vnitrozemské vodní přes železniční dopravu k silniční dopravě.
• Variabilní náklady souvisí s provozem na dopravní cestě, slouží například k údržbě komunikace a udržování infrastruktury.
Nejjednodušší možností je propojení dvou bodů. V tomto případě můžeme uvažovat o dvou variantách:
• přímé propojení – rostou fixní náklady (tunely, náspy, mosty, zářezy)
• oklika – z důvodu delších vzdáleností zde více rostou variabilní náklady na údržbu"

Součástí práce jsou fotografie, mapy a další ilustrace, rozsah čistého textu činí cca 23 stran.