1.	Původ slova etiketa

2.	Významy slova etiketa

3.	Závaznost etikety

4.	Situace v naší společnosti po revoluci v roce 1989

4.1	Nedostatečná znalost společenského chování

4.2	Renesance společenského chování

4.2.1

Profesionalita

5.	Obecná pravidla

5.1

Chůze

5.2	Komunikace a gestikulace

5.3	Hlasité projevy

5.4	Sezení a stání

5.5

Kouření

5.6	Tělesná hygiena

5.7

Pozdrav

5.8	Představování

5.9	Oslovování a titulování

6.	Pravidla pro pracovní styk

6.1

Vizitky

6.2	Telefonický styk

6.3	Elektronická pošta a jiný písemný styk

6.4	Dorozumívací jazyk

7.

Oblékání

7.1	Oblečení pro muže

7.2	Oblečení pro ženy

"OBECNÁ PRAVIDLA:
• Chůze – klidná, vyrovnaná; bez spěchu, klátivosti, projevů agresivity a vrážení do ostatních. Přednost při vstupu do dveří má ten, kdo přichází zvenku a nikoli ten, kdo vychází.
• Komunikace a gestikulace – umírněná, nepoutající přílišnou pozornost na svou osobu. Platí zde pravidlo „všeho s mírou“. Důležitý je nejen obsah sdělovaného textu, ale i způsob podání. Vnímáme nejen ušima, ale i očima.
• Hlasité projevy – máme na mysli kýchání, kašel, smích, říhání a podobně. Všech bychom se měli, s výjimkou decentního zvonivého smíchu, na veřejnosti vyvarovat. V případě návalu kašle či kýchání – opouštíme společnost.
• Sezení a stání – sedí-li u stolu například v restauraci muž a žena se opozdila, muži při jejím příchodu vstanou. V pracovním styku, sedí-li nadřízený, sedá si podřízený na vyzvání. Sedí-li podřízený a přijde nadřízený, který zůstává stát, podřízený vstane. Jestliže žena stojí, muž vstane respektive stojí také. Toto neplatí například při práci ve vztahu mezi vedoucím pracovníkem a sekretářkou.
• Kouření – nehovoříme s cigaretou v ústech; při služební i soukromé návštěvě nevstupujeme do místnosti se zapálenou cigaretou; nefoukáme kouř na ostatní; popel patří jen do popelníku; u stolu si smí kuřák zapálit až po souhlasu ostatních okolosedících; v průběhu večeře či oběda se kouří až po dezertu.
• Tělesná hygiena – máme na mysli nejen pravidelné mytí, ale i životosprávu, péči o zdraví, častou výměnu prádla a ponožek; střídání a údržbu obleků a obuvi. Zvlášť je nutné, aby člověk nevydával nežádoucí pachy včetně ústních, aby nepáchlo jeho oblečení (například kouřem), aby měl čisté ruce a nehty a aby se nedostatky hygieny nikdo nesnažil nahrazovat používáním kosmetických přípravků.
• Pozdrav – způsobů je mnoho: hlasem, podáním ruky, pokynutím, smeknutím…Nikdy nemáme ruce v kapsách a součástí pozdravu by měl být úsměv. Důležité je, kdo koho zdraví jako první – muž ženu, mladší staršího, podřízený nadřízeného, příchozí přítomné, číšník hosta, žák pedagoga… Při podání ruky platí toto pravidlo přesně obráceně. Při podání ruky se oba partneři dívají do očí, nechybí samozřejmý úsměv a muži se mohou mírně uklonit. Stisk by měl být srdečný, ani povrchní ani „pumpování“. Políbení ruky ženy je vždy pouze symbolické a naznačené. Rukavice si muž vždy sundá před podáním ruky, žena nikoli. Muž smekne klobouk, žena si ho ponechá na hlavě."

Seminární práce vypracovaná pro předmět Zahraniční obchod na Univerzitě J. E. Purkyně.