"1. Vlivy na přijetí dítěte s postižením

1.1. Rodina
Rodina je pro dítě základní sociální skupinou, je velice důležitá hlavně z hlediska rozvoje osobnosti. Je pro dítě zdrojem informací o světě a chování lidí. První informace získává zpravidla od matky, tyto informace jsou ovlivněny vztahem rodičů k dítěti již před narozením. Další vývoj dítěte je i nadále ovlivňován tímto faktem, chováním členů rodiny k dítěti. Rodina se pro dítě stává jakousi ochranou jednotkou, kterou je ovlivňováno. Dítě pozoruje a snaží se napodobovat jednotlivé vztahy a role v rodině, zároveň očekává, že i ostatní se budou chovat podobným způsobem. Pokud vztahy v rodině nejsou harmonické, dítě toto přebírá a dále to ovlivňuje jeho přizpůsobování se jinému sociálnímu prostředí, např. ve školce, škole...
Proto jakákoliv závažná nemoc ovlivní i fungování celé rodiny. S postižením člena rodiny přicházejí změny v rodině, postavení, hodnot, životního stylu… Vše se musí přizpůsobit novému členu rodiny. Tím se také mění jejich vztah k okolí.
Pro postiženého je ,,jedinou sociální skupinou, která mu umožňuje dostupnou a zvládnutelnou sociální integraci“1)Jedině v ní může zastávat sociální role, které mu přísluší. Postižení je vlastně zkouška celé rodiny.

1.2 Rodiče
Reakce rodičů se liší, závisí totiž na mnoha okolnostech. Prvně na tom, zda dítě bylo očekávané, rodiče se již vyrovnali se svou rolí a naráz přijde šok a velká změna. Má to velký vliv právě na tuto jejich roli. Rodiče mají určité představy o svém budoucím potomkovi. Předpokládají, že jejich dítě bude zdravé, vůbec si nepřipouštějí možnost, že by se jejich dítě mohlo narodit jinak, postižené. Také záleží mnoho na tom, zda rodiče již nějaké dítě, popřípadě děti mají. Vliv na to má i okolí, ve kterém rodiče žijí. Rodiče nejenže mohou trpět pocity méněcennosti, ale zároveň se k nim i okolí začíná chovat jinak. také to bude ovlivňovat jejich partnerský vztah, existuje mnoho případů, kdy to alespoň jeden z partnerů neunese a rodina se rozpadá.

1) Vágnerová M.Psychopatologie pro pomáhající profese.Portál 2004,s.91

Může za tím být i například jiné prožívání postižení svého dítěte, manželé se od sebe citově vzdalují a mnohdy to končí právě rozvodem a tedy další změnou v rodině. Každý se s touto změnou vyrovnává jinak. Rozpad pro takovouto rodinu je mnohem závažnější než u normální rodiny. Ovšem existuje pět typických fází 2) :

 Fáze šoku a popření
Rodiče se poprvé dozvídají, že jejich dítě je postižené, také je mnoho ovlivňuje forma tohoto sdělení, přístup zdravotního personálu. Nastupuje šok a popření nebo vytěsnění tohoto faktu, tímto si chrání svou vlastní psychickou rovnováhu. Postupem času se rodiče s touto zprávou vyrovnávají a nastupuje druhá fáze.

 Fáze bezmocnosti
U rodičů se objevuje pocit bezmoci, neví si rady, co dělat, jak to bude s dítětem dál. Jsou velice citlivý, myslí si, že jim nikdo nepomáhá a dozvídají se jen samé špatné zprávy. U rodičů se objevují pocity viny ( ve vztahu k dítěti) a také pocit hanby (ve vztahu k okolí)."