"2. Začátek PTP
Všechno začalo, když v tehdejším Československu nastoupila k moci Komunistická strana Československa (KSČ). Ihned po svém zástupu si začala upevňovat své postavení. Začala likvidovat své odpůrce, ať již skutečné či smyšlené. Byl to jeden ze základů, které měly vést k ovládnutí celé společnosti a pozdějšímu vytvoření jednotné masy lidí, která by je ,,tupě“ následovala. První začali ihned po převratu na počátku roku 1948 a s postupem času se stále rozšiřovaly až zahrnovaly téměř celou společnost. Politické perzekuce nebyly určovány podle toho, čím se člověk provinil, ale podle toho, co režim zrovna v tu chvíli potřeboval. Stačilo být jen sedlákem, nesouhlasit se vstupem do JZD, mít jiný názor či příbuzné v zahraničí. Někdy dokonce jen to, že někdo měl s vámi nevyřízený účet z minulosti… Tresty byly různé, někdy stačilo jen stáhnutí ze společenského života, jindy vás například vystěhovali i s celou rodinou kamsi do neznáma. Nálepky provinilce jste se již nikdy nezbavili a nejhorší na tom bylo, že to nepostihlo jenom vás, ale i rodina, děti s tím museli žít dále. Pan Sasín k tomu říká: ,,Ve vojenské knížce jsem měl uvedenu klasifikaci ,,E“ a stále nám bylo připomínáno, že ještě děti našich dětí budou mít tuto klasifikaci.“
Ještě před únorem 1948 ovládala KSČ dvě důležití části armády: Orgán výchovy a osvěty a Obranné zpravodajství (OBZ) - 5.oddělení hlavního štábu. Díky tomu měly již ke konci roku 1947 připravené seznamy lidí, hlavně důstojníků a generálů, které bude potřeba po převzetí moci zlikvidovat, ať již propuštěním, soudem, v táborech nucených prací, ve věznicích nebo popravou. Nebyli to jen členové našich vojenských jednotek z druhé světové války, kteří bojovali na straně západu i východu, ale i vojáci z předmnichovské armády, studenti vojenských škol a mnozí další. ,,Pročištění“ potkalo i vojáky z povolání, kdy se režim znovu snažil zbavit ,,nespolehlivých“ a na jejich místa dosadit spolehlivé a politicky uvědomělé. Mělo to také za úkol vzbuzovat strach, který by přispěl k poslušnosti ke KSČ.
V armádě bylo nutno ,,očistit“ také vojáky základní služby a brance. S tím byly ovšem větší problémy, protože bylo nutno prověřit brance před nástupem vojenské služby a na druhou stranu i ,,politicky nespolehliví“ vojáci museli absolvovat základní vojenskou službu. Komunisté měli strach z toho, že by zbraně a výcvik mohli použít proti nim.


3. Pan Vojtěch Sasín
Pan Sasín se narodil 24.listopadu 1929. Bydlel v Josefově a jeho rodiče byli zemědělci, kteří obhospodařovali 10 ha půdy, vlastnili 2 koně, 4 krávy a chovali prasata pro vlastní potřebu i na prodej.
Po vychození základní školy v Josefově nastoupil do Měšťanské školy v Hodoníně. Po absolvování byl přijat na Obchodní akademii v Hodoníně, kde v roce 1949 maturoval. Po maturitě nastoupil do zaměstnání u Státních lesů, stavebního závodu Hodonín.
V září 1950 obdržel povolávací rozkaz k nástupu vojenské služby a to od 1. října 1950. ,,Myslel jsem si, že jako maturant půjdu do poddůstojnické školy. Povolávací rozkaz zněl: Ostrava – Radvanice. Přemýšlel jsem k jakému vojenskému útvaru a k jaké zbrani mám nastoupit. To jsem ještě nevěděl, co pro nás komunistický režim pod vedením Gottwalda a Čepičky připravil,“říká pan Sasín.
Po návratu domů se stal opět úředníkem. Svoji ,,značku“ si s sebou ovšem nesl dále. Protože byl věřící a chodil do kostela, tak například dcera nesměla studovat. Dnes ve stáří se začíná na jeho zdraví projevovat těžký pobyt v dolech.
Po pádu komunistického režimu byl také u vzniku Svazu vojenských táborů nucených prací. Dnes žije poklidně se svojí rodinou ve vesnici Prušánky, ovšem na své zážitky nikdy nezapomene."

Součástí práce jsou fotografie a tabulky, rozsah čistého textu činí cca 16 stran.