"FILOSOFIE

- Vznik v Řecku v 6. stol. BC (poprvé použit termín filosofie), konkrétně na ostrovech v Malé Asii. První pokusy o vysvětlení světa už 4,5 tis. let BC (Egypt, Čína, Mezopotámie)-odpovídají náboženství
- název od philein (milovat, mít rád) a sophiá (moudrost) → láska k moudrosti
- žádná jednotná definice. Svět ztrácí samozřejmost a najednou se objeví otázky, chaos (např. smrt blízké osoby → začneme se ptát). Otázky týkající se světa kolem, našeho života. Začíná se otázkou a končí odpovědí a otázkou na vyšší úrovni. Filosofie řeší svět a člověka a jeho místo v něm, hlavní otázka je povaha světa.
- filosofie se dělí na disciplíny:
1. ontologie: on (jsoucno, bytí) + logos (věda) → nauka o bytí, co to je bytí, podstata, konečno, prostor, vývoj, kvalita, existence, pohyb, prostor,…
2. gnozeologie: gnósis (poznání) + logos (věda) → nauka o poznání, někdy název noetika. Zabývá se podstatou, zdroji, výsledky našeho poznání. Poznat můžeme buď rozumem, nebo zkušeností. Někdy se pod ni zařazuje hermeneutika (teorie interpretace, porozumění textu).
3. filosofická antropologie: centrum pozornosti je člověk jako zvláštní jsoucno → ptají se na jeho povahu v celku, je to bytost přírodní, sociální a duchovní. Zkoumají vztah duše a těla, svobodu člověka,…
4. etika: éthos (zvyk, obyčej) → teorie mravnosti. Pojmy jako dobro, zlo, mravní odpovědnost, jak být šťastný, najít smysl života.
5. poietika: nauka o lidské tvořivosti
6. logika: nauka o myšlení, formování správného myšlení, usuzování
7. estetika: základní pojem je krása, opakem je ošklivost → snaží se hodnotit svět z hlediska krásy a ošklivosti

- filosofie představuje něco zcela nového, předtím nic takového nebylo. Dříve vše prostřednictvím náboženství → tradování z generace na generaci → mýty.
- z řeckého mýthos (vyprávění). Obrazné vyjádření toho, z čeho a jak vznikl svět. Formou báje, vyprávění. Řešili, kde se vzal člověk, vznik světa, jaký řád byl nastolen z chaosu. Mýty se nezkoumaly, otázka Proč? byla zbytečná. Člověk ho prostě vzal za pravdu, věřil všemu, nic neprověřoval. Pak ale někdo přišel s novým mýtem →člověk nevěděl, čemu má věřit, začíná pochybovat.
- lidé začínají chápat, že svět nejde vnímat jako vysvětlený → jsou problémy, otázky, chtějí svět zkoumat, každý musí přemýšlet (předtím vysvětlení přebírali automaticky, teď začínají hledat a zkoumat sami). Řecko od 6. stol. BC rozvoj samostatného myšlení, hledají pravou skutečnost, která není na povrchu (jako mýtus). Hledají pod povrchem, z mýtu se stává filosofie.
- odlišnost filosofie řecké a filosofie východní (stará Čína, Indie) → mudrc ví o společné podstatě člověka a přírody – žijí společně, člověk je její součástí. Další rysy východní filosofie: smysl pro harmonii, odmítají extrém; úcta k celku (uvědomí si i části); nic není nepodstatné; východní mudrc jedná a mlčí (mlčení není projev rezignace – není třeba nic víc říct – stačí třeba pohled); otázka boha není důležitá, zaměřeno na život člověka (jak dojít stavu klidu – meditace, rozjímání, modlitba očišťují duši); vychází z praxe, ne teorie"

Jména myslitelů jsou značena barevně.