1.	Automobilismus ve světě

1.1	Výhody a úskalí individuální automobilové dopravy ve městě

1.1.1

Zahlcování měst auty

1.1.2

Nárůst počtu automobilů

1.2	Automobilismus v České republice

2.	Městské obchvaty

2.1	Obchvat jako kompromis

2.2	Pražský obchvat

3.	Alternativní automobilové dopravy ve městech

3.1	Park & Ride

3.2	Cyklisti a motocyklisti

3.3	Městská hromadná doprava

4.	Souvislosti rozvoje automobilismu a hromadné dopravy

4.1	Snaha vytlačit automobily na okraje měst

4.2	Zpříjemňování cestování uživatelům hromadné dopravy

4.3	Situace ve světě

4.4	Situace v České republice

4.4.1

Vesnice a malá města

5.	Automobilismus a životní prostředí

5.1

Exhalace

5.2	Oběti automobilismu

5.3	Vliv automobilismu na zdraví lidí

5.4	Devastace přírody

5.5

Dálnice

6.	Automobil a časově náročná péče

7.	Vliv automobilismu na změny životního stylu

7.1	Rozvoj využití automobilu k nakupování v supermarketech v okrajových čtvrtích měst

7.2	Zbytečné užití automobilu, použití automobilu ke krátkým cestám, kdy je nutné cestovat

7.3	Vliv vývoje automobilismu na sociologické chování různých společenských skupin

7.4	Využití automobilu ve volném čase, cestování na chaty, na dovolenou, do přírody

8.

Závěr

8.1	Rady na řešení problémů

"1) Automobilismus ve městě
Výhody a úskalí individuální automobilové dopravy ve městě
Občané vyspělých zemí nepoužívají své automobily zdaleka jen jako prostředky rychlého a pohodlného přemísťování. To je ostatně patrné i z toho, že počet řidičů ve všech zemích neustále přibývá, i když například v Británii koncem osmdesátých let je již v mnoha městech průměrná rychlost automobilů srovnatelná s rychlostí městských drožek 18. století a v pařížském provozu dosahují automobily průměrné rychlosti 7 km/h, tedy v průměru o 2 km méně než drožky v době Balzaca. Jednou z příčin tak vysoké oblíbenosti tak pomalého dopravního prostředku je nepochybně skutečnost, že automobil plní funkci statusového symbolu.
V polovině 20. let jezdilo ve Spojených státech 80% aut vyrobených na celém světě a tato země se stala jakousi laboratoří, v níž bylo poprvé možno studovat dopady masového motorismu.
Tyto dopady v mnohém nenaplnily dřívější očekávání. Již dříve začalo být zřejmé, že osobní automobily ve městech působí dopravní zácpy a vyvolávají stále větší problémy s parkováním. V časopise Automobil z roku 1916 se píše: „Ve velkých městech se každým dnem stávají problémy s parkováním naléhavější. Jestliže je to tak špatné již dnes, jaká bude situace za 3 roky? Setkáváme se zde s něčím, co při plánování našich měst nebylo předvídáno. Přišlo to tak náhle, že nebyl ani čas uvědomit si závažnost problému, jímž jsme dnes zaskočeni.“
Již ve 20. letech zvolili technokraté ten nejméně šťastný způsob, jak se vyrovnat s problémem rostoucího zahlcování měst automobily. Místo aby se snažili užívání osobních aut ve městech omezovat, zvolili drahou a do budoucna zcela neperspektivní politiku přizpůsobování měst autům. Osobní automobil v té době zaplavuje středy měst, v nichž zůstávají pouze chudí, zatímco střední a vyšší vrstvy prchají do prudce se rozrůstajících předměstí. Henry Ford tomuto procesu přitakává: „Problém měst vyřešíme tím, že město opustíme.“
I když automobil ve vyspělých zemích dávno přestal být luxusní záležitostí a i když zácpy na dálnicích a zablokovaná města rapidně snížily časový zisk i radost řidičů z rychlosti, bez vozu se dnes již prostě nelze obejít. Auto se stalo drogou a lidé ho užívají, i když na to doplácejí.
Spolu s nárůstem počtu automobilů se stává každý z motorových prostředků nemotornější. Přestože například v Německu již více než ¾ nově pořízených automobilů jsou schopny překračovat rychlost 150 kilometrů za hodinu, průměrná rychlost jejich pohybu činí ve městech 20 až 30 kilometrů za hodinu, na silnicích je to 60 až 75 kilometrů a na dálnicích, započítáme-li průměrnou ztrátu času v dopravních zácpách, jezdí průměrnou rychlostí kolem 100 km/h. Automobily jsou používány především pro jízdy do práce, za nákupy a ve volném čase na konci týdne. To všechno jsou situace silného dopravního provozu, takže výsledná průměrná rychlost i silných automobilů je v Německu celkově odhadována na 40 – 60 kilometrů za hodinu.
V České republice se začal automobilismus masově rozvíjet po pádu totality v roce 1989. Do té doby se v Čechách dali koupit v podstatě pouze automobily tuzemské výroby a automobily vyrobené v zemích bývalé RVHP, které byly většinou nekvalitní a technicky zaostalé, navíc byly velmi těžko dostupné, v mnoha případech se zájemci o nákup nového vozu museli zapsat do pořadníků a čekat i několik let, než na ně vyšlo pořadí.
Po roce 1989 se tuzemský trh otevřel pro automobilky z celého světa. Pro mnoho lidí se stali dostupnými ojeté automobily (někdy značně) dovezené ze zemí západní Evropy. Dováželi se k nám ve značných počtech."

Text je subjektivně zabarvený.