"WINSTON CHURCHILL

„Ještě nikdy v historii válčení nebylo tolik obyvatel vděčno tak málo lidem za tak mnoho“

Winston Leonard Spencer se narodil manželům Randolphovi a Jeanette Churchilovým 30. listopadu roku 1874 na zámku Blenheim ve Woodstocku nedaleko města „snové nálady“ Oxfordu.
Malý Winston nějak nevyčníval mezi ostatními spolužáky, dokonce byl považován za hloupého a z jeho první školy, kterou byla prestižní St. James, byl dokonce vyhozen. V roce 1893 se dostal na vysněnou Královskou vojenskou akademii v Sandhurstu. V Sandhurstu to byla uplně jiná písnička, Winston patřil mezi kadetskou elitu a po dvou letech skončil jako osmý nejlepší ze svého ročníku, který čítal kolem sta chlapců.
Churchillova vojenská kariéra započala již v březnu 1895, kdy na Kubě pracoval jako zpravodaj listu Daily Graphic. O dva roky později se stal členem Kirchenerovy expedice do Súdánu. Své osudy během této expedice popsal ve své první knize, kterou nazval
The River War.
Winston vstoupil do politiky velice brzy. Už od začátku ohromoval svými projevy konzervativce, ke kterým vstoupil, a ti ho na konci devatenáctého století jmenovali kandidátem do Dolní sněmovny za město Oldham, v pouhých pětadvaceti letech! Volby nakonec prohrál, ale již v těchto letech se dostal do povědomí jako výborný řečník. Po neúspěšných volbách odjel do jižní Afriky, kde vypukla tzv. burská válka. Odtamtud se vrátil jako válečný hrdina a tím se stal známým po celé Británii. Svojí popularitu zúročil ve volbách v roce 1900 a byl zvolen za konzervativce do Dolní sněmovny.
Na jaře v roce 1904 udělal v té době nevídanou věc. Přestoupil totiž od „Toryů“ ke „Whigům“, straně Liberálů. Dva roky od svého nástupu k Liberálům se konaly všeobecné volby. Liberálové ve volbách zvítězili a tak se ještě na politické poměry velice mladý Churchill stal zástupcem ministra kolonií. V roce 1908 Winston stanul na ministerském postu, v oboru obchodu. Po dvou letech zaměnil ministerskou funkci obchodu za funkci ministra vnitra. Jeho politická kariéra se neustále rozvíjela a důkazem toho je, že byl roku 1911 jmenován lordem admirality-ministra námořnictví.
V období 1. světové války bylo pro Churchilla velice nešťastné. V roce 1915 se díky vládní krizi utvořila koalice Liberálů s Konzervativci a ti trvali na odvolání Churchilla z pozice ministra. Liberálové vyhověli a hned toho roku na jaře byl Churchill odvolán.
Po válce ve Velké Británii proběhly volby, ve kterých zvítězil David Lloyd George, Winstonův blízký přítel. Díky tomuto přátelství se stal Churchill opět ministrem, tentokrát války. Další volby Liberálové nevyhráli. Možná i proto Winston opět změnil svojí politickou příslušnost a stal se členem Konzervativců. Ti mu však ministerské křeslo nenabídli, i proto, že je před několika lety zradil.
V roce 1937 ve Spojeném království odstoupil ministerský předseda Baldwin a jeho nástupcem se stal Neville Chamberlain na úkor Winstona Churchilla. Ten byl na začátku druhé světové války jmenován lordem admirality, ale v květnu 1940 se konečně dočkal a stanul v čele Velké Británie jako ministerský předseda. 13. května pronesl ve sněmovně svůj známý projev „Krev, slzy a pot

Úryvek z projevu W. Churchilla ve sněmovně po jmenování ministerským předsedou
13. května 1940

„Musíme si uvědomit, že stojíme na prahu jedné z největších bitev historie, angažujeme se na mnoha místech v Norsku a Holandsku, že musíme být připraveni ve Středomoří, že pokračuje letecká bitva, a že musí být vykonáno ještě mnoho příprav zde, doma. Za této krize mi doufám bude prominuto, když během dne neoslovím Sněmovnu. Řekl bych Sněmovně, jako jsem řekl těm, kdo se stali členy nové vlády: "Nemohu vám slíbit nic než krev, dřinu, slzy a pot."
Máme před sebou těžkou zkoušku, nejbolestnější ze všech. Máme před sebou mnoho, mnoho dlouhých měsíců boje a utrpení. Ptáte se, co je naší politikou? Odpovím: vést válku na moři, na zemi a ve vzduchu s veškerou naší mocí a veškerou silou, kterou nám Bůh může dát; vést válku proti obludné tyranii, nejtemnějšímu a nejžalostnějšímu seznamu lidských zločinů v dějinách. To je naše politika. Ptáte se, co je náš cíl? Mohu odpovědět jediným slovem: Je to vítězství, vítězství za každou cenu, vítězství navzdory veškeré hrůze, vítězství, jakkoli dlouhá a těžká cesta k němu může vést; protože bez vítězství nepřežijeme. To si musíme uvědomit; nepřežije Britské impérium; nepřežije to vše, co Britská říše symbolizovala, nepřežijí potřeby a podněty naší doby, která nutí lidstvo, aby se hnulo kupředu, k svému cíli. Ale já se ujmu svého úkolu s optimismem a nadějí. Jsem si jist, že lidstvo nestrpí, aby naše věc neuspěla. V tento čas se cítím oprávněn požadovat pomoc všech, a říkám: Pak tedy přijďtě, a postupujme společnými silami.“"

Citace projevů jsou značeny kurzívou.
Součástí práce jsou fotografie, rozsah čistého textu činí cca 27 stran.