"Úvod

Každý z nás čte noviny, sleduje televizní zprávy nebo poslouchá rádio. Denně slýcháme o tragických úmrtích, sebevraždách, nehodách a v neposlední řadě o vraždách. Ty jsou v očích veřejnosti na jedné z vrchních příček odsouzeníhodných věcí. Možná i až na té nejvyšší.
Ale položili jste si vlastně někdy otázku, co dotyčného vedlo k jeho činu? Jaký k němu měl motiv? Nebo proč jej spáchal tak, jak jej spáchal?
Přiznejme si, že se skoro vždy nad chováním některých jedinců pozastavíme a většinou je zavrhneme. Samozřejmě bez toho, aniž bychom vůbec byli do problému zasvěceni.
Mým cílem v této práci proto je, seznámit vás nejen s nejčastějšími motivy k vraždě, s používanými zbraněmi či s rozdíly mezi masovým a sériovým vrahem, ale také pokusit se nahlédnout do myšlení zločinců samotných.

„Není nic snazšího než odsoudit zločince a není nic těžšího než pochopit ho.“
F. M. Dostojevskij

I. Vražda
Tento trestný čin, nejčastěji úmyslný, definujeme jako násilný, s následkem smrti. Ano, dá se říci, že všechny vraždy opravdu násilné jsou. Ať už je k jejich uskutečnění použita jakákoli zbraň, oběť málokdy umírá bezbolestně. Pokud už se totiž vrah rozhodne zabít, hodlá z toho vytěžit co nejvíce - vzrušení, nezapomenutelné vzpomínky nebo chce mít prostě pocit, že má nad někým moc. Nesmíme však házet všechny vrahy do jedné škatulky. Rozdíly mezi nimi, i když budou i nepatrné, si vysvětlíme níže. Vše, co se týká vražd a samotných vrahů, zkoumá převážně z psychologického hlediska soudní(forenzní) psychologie.
Nyní se podíváme na nejčastější důvody, kvůli kterým k tomuto druhu trestného činu dochází.

Nejčastější motivy a příčiny
Vztek. Tato emoce je člověku blízká, a ačkoli kolikrát zacloumá i s tím největším flegmatikem, dokážeme ji udržet na uzdě natolik, abychom nikomu neublížili (alespoň ne fyzicky). Jsou mezi námi i tací, kteří to nesvedou nebo to v sobě drží tak dlouho až vybuchnou. Z toho pak zákonitě musí vzejít následky. V lepším případě se pachatel stihne zkrotit dříve, než dojde k něčemu závažnějšímu než je ublížení na zdraví. V tom horším se o to ani nesnaží a dává vzteku volný průchod. Doslova si ho vybíjí na své oběti. A nikdo nemůže vědět, kdy se třeba malicherná sousedská či manželská hádka změní v něco víc…
Za zmínku určitě stojí i žárlivost. Partner mnohdy nepřenese přes srdce nevěru nebo velký počet přátel své druhé polovičky. V případě žárlivosti ale nemusí jít jen o milostné vztahy. Jistí pachatelé žárlí třeba i na vyšší plat či postavení svého partnera, blízkého, dokonce mohou žárlit i na své kolegy. Mnohé z nich napadne jediné řešení - zbavení se osoby, která jim stojí ve štestí. Jestliže mluvíme o partnerské žárlivosti, motivem by v této chvíli nemusela být jen samotná žárlivost, ale také přílišná sobeckost a sklon k přivlastňování. V ten moment se věta „Pokud tě nemůžu mít já, nebude tě mít nikdo jiný!“ změní v hrůznou skutečnost."

Součástí práce jsou obrazové přílohy, rozsah čistého textu činí cca 7 stran.