"Historie trubky

Stejně jako u mnoha jiných hudebních nátrojů můžeme vývoj trubky sledovat daleko do minulosti. Nejprve se foukalo do všeho, co vydávalo nějaký zvuk. Nejstarší retné (nátrubkové) nástroje se zhotovovaly z dutých dřevěných větví, zvířecích kostí, zvířecích rohů nebo z mušlí - tedy z látek, které člověku poskytovala příroda. To vše se dále v různých místech světa různě vyvíjelo.
Trubka se používala již před dobou bronzovou (kolem roku 1900 př. n. l.). V době bronzové se již vyskytovaly retné nástroje vyrobené z bronzu a z mědi. Tvarem se podobaly zvířecím rohům, jejichž napodobením vznikly.

Z pozdní doby bronzové pochází lur. Je to roh, jehož 2-3 m dlouhá kónická trubice je sestavena z několika dílů spojených pásky. Trubice je zahnutá do tvaru zakřiveného písmene „S“. Lury mívaly u nátrubku malé kovové destičky, jež vzájemným dotýkáním vydávaly drnčivý zvuk. Mnoho velmi zachovalých lurů bylo nalezeno v rašeliništích v okolí Baltského moře (zejména v Dánsku a jižním Švédsku). Nejvýznamnější sbírka těchto nástrojů se nachází v dánském muzeu v Kodani.
Primitivní lur byl roh vyrobený z mamutího klu a zdobený kovem. Později se odléval z bronzu, ještě později byl opatřen pevným nátrubkem ve tvaru pohárku.
Ve Skandinávii označuje slovo „lur“ také trumpetu z kůry nebo ze dřeva, kterou ještě v 19. století používali pastevci k odhánění divoké zvěře a k udržení stáda pohromadě.

(fotografie)

Vlevo: Bronzový lur z doby bronzové nalezený v rašeliništi v Dánsku měří 119 cm. Je uchován v muzeu v dánské Kodani (Royal Museum of Antiquities of the North)

Vpravo: Skandinávský lur k odhánění divoké zvěře přibližně 130 cm dlouhý můžeme nalézt v muzeu v Bostonu (Museum of Fine Arts)

Nástroje trubkového charakteru s nátrubkem se vyskytovaly také u staroorientálních národů - Číňanů, Indů, Asyřanů, Babyloňanů, Peršanů, Semitů a Arabů. Indové používali ve válečnictví nástroj zvaný ransa cringa."

Součástí práce jsou fotografie, notové zápisy a další ilustrace, rozsah čistého textu činí cca 15 stran.