"Aféra s tisícikorunou

Učitel si povzdechl. Otevřel dveře školy a vyšel do chumelenice. Blížily se Vánoce… Výplata mu sotva vystačila na to, aby rodině dal alespoň to základní, co potřebovala. Už si dokázal představit, jak přijde domů a vrhnou se k němu jeho potomci. Zase ho budou přesvědčovat, aby jim koupil drahou elektroniku. „Ale všichni ve škole IPad mají!“ Nemají a on to moc dobře věděl.
Znechuceně si zapnul stojáček na bundě a podíval se na oblohu. Něco málo ušetřil z odměn, ale na vysněnou elektroniku to stačit nebude… Možná je tím zklame, jenomže jednou museli pochopit, že nic není zadarmo. Spořádaně se zastavil na zastávce autobusu. Věděl, že teď už skoro nikdo nepojede. Schoval si ruce do kapes, zvědavě se kolem sebe rozhlížel. Co jiného se na cestách dalo dělat?
Zdálo se mu, jako by na něj zpod závěje na kraji nástupiště vyzývavě mrkal modrofialový Palacký. Ze sněhu vykukoval růžek s číslicí 1 000 Kč. Nevěřícně si promnul oči. Byl jenom přepracovaný, nic jiného to být nemohlo… neměl žákům slibovat, že si pololetní písemku napíší ještě před prázdninami… Bankovka tam byla pořád. Palacký se na něj přátelsky usmíval a skoro jako by mu říkal: ,,Jsem tady pro tebe… Mohu ti pomoci…“ Učitel se kolem sebe obezřetně rozhlédl. Tohle nebylo jen tak. Třeba tady tenhle potištěný papírek ztratil někdo z předchozích cestujících…Nikdo ho nemohl vidět. Spokojeně se usmál. Rychle se sklonil a vysvobodil Palackého z ledového vězení.
Sotva svůj nález ukryl v kapse, zastavil před ním autobus. Rozhodl se změnit plán. Nevystoupí až na konečné, nejdřív se půjde podívat do obchodního centra. Věděl, že ho ještě stihne otevřené. Možná svým dětem nesplní přesně jejich přání, ale koupí jim něco, s čím nepočítaly…
„Díky, pane Palacký…“ řekl si v duchu.

Chodník u školy nepříjemně klouzal. Učitel polohlasně nadával. Zimomřivě si třel ruce a těšil se, až dorazí do útulného tepla v kabinetu. Horká káva, ještě si před hodinou stihne přečíst nějaký místní plátek. Nakonec, komu by vadilo, že přijde do hodiny o něco později?
S úsměvem vešel do školy. Překvapeně povytáhl obočí.Proč se na chodbách nesvítí? Cvakl vypínačem. Nic. Zkusil to znovu se stejným výsledkem. Pokrčil nad tím rameny. Asi odešla zářivka… Ale stejné odpovědi se dočkal i v kabinetu. Zlostně si sundal bundu, chtěl do rychlovarné konvice napustit vodu. Netekla. Co to má znamenat?! Kdyby to bylo v plánu,děti by dostaly volno.
Z přemýšlení ho vytrhlo zaklepání na dveře. Aniž by cokoli řekl, otevřely se:,,Kolego, taky ti neteče voda?“ Nerozhodně odložil konvici. Dávala se do něj zima. Několika kroky přešel místnost a dotkl se radiátoru. Už dávno vychladl. Učitel rozmrzele přikývl. S omluvným pokrčením ramen na sebe opět natáhl zimní bundu, uvelebil se za stolem a rozložil před sebou místní plátek. Příchozí se na něj chápavě zadíval, než s moudrým přikyvováním opustil místnost.
Učitele vlastně nezajímalo nic jiného, než křížovka o hodnotné ceny. Tentokrát bylo možné vyhrát poukaz na elektroniku dle vlastního výběru. To by se mu hodilo. Vždyť by se nemusel nikdo dozvědět, že dárek nekoupil, ale vyhrál… Po paměti se chopil červené propisky, kterou běžně opravoval písemky. Vyplnil sotva první políčko, když dopsala. Vztekle ji odhodil do koše, rozrazil dveře a vydal se do sekretariátu vyfasovat novou. Byl pevně rozhodnutý vznést při té příležitosti stížnost na nedostačující osvětlení a další neodpustitelné nedostatky.
Sekretářka na něj upřela pohled skrz tlustá skla brýlí. Důležitě prolistovala štos dopisů před sebou, než se mu začala věnovat. „Propisky si budete muset pořídit ze svého, pane učiteli. Ve fondech na topení, vodu a elektřinu nám každý měsíc chybí tisícovka, budeme muset začít šetřit.“ Odvrátila se od něj a zmuchlala z jedné strany potištěný papír. „Vzal bych si ho…“ začal a že na písemky už nestihl dodat. Sekretářka do papíru vyplivla žvýkačku a s požitkem ho hodila do koše na smíšený odpad."

Ke stažení také na www.ok2bvg.cz/lenka a www.kidsland.cz (časem bude zveřejněna na www.ctenizdarma.cz a www.romanyzdarma.cz.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ