1.

Úvod

2.	Základní údaje

3.

Povrch

4.

Podnebí

5.	Rostlinstvo

6.	Živočišstvo

7.	Společnost

8.	Z historie Kanady

9.	Státní zřízení

10.	Obyvatelstvo

11.	Hospodářství

11.1.

Zemědělství a lesnictví

11.2.

Rybolov a obchod s kožešinami

11.3.

Průmysl

11.4.

Obchod

11.5.

Doprava

11.6.

Sdělovací prostředky

11.7.

Zdravotní a sociální péče

12.	Zajímavosti

12.1.

Závod o dobytí Severního pólu

12.2.

Řeka Svatého Vavřince

12.3.

Nejslavnější hokejová trofej - Stanley Cup

"12. Zajímavosti

Závod o dobytí severního pólu
Už v roce 1607 se vydal Hannry Hudson (1565-1611) hledat cestu do Číny přes Severní pól. Plul k severu podél východního pobřeží Grónska, ale když narazil na plovoucí ledové kry, obrátil se zpět.
Trvalo pak ještě tři sta let, než byl Severní pól dobyt. Pokusů bylo sice mnoho, ale všechny ztroskotaly. V letech 1895-96 podnikl norský badatel Fridtjof Nansen (1861-1930) cestu k Severnímu pólu na speciálně konstruované lodi, která se jmenovala Fram, a poprvé prokázal, že polární moře je celé pokryto ledem. Pokusil se dosáhnout pólu na saních, ale neuspěl.
V té době se začal na expedici k pólu připravovat i americký námořní důstojník Robert Edwin Peary (1856-1920). Při expedici použil tzv. pyramidový přístup. Začal s velkou skupinou lidí a mnoha saněmi, po cestě zakládal sklady se zásobami potravin a vždy několik lidí poslal zpět. Po několika slibných pokusech vyrazil z mysu Columbia na ostrově Ellesmere a v dubnu roku 1909 konečně dosáhl svůj cíl. Na severní pól se s ním dostali jen čtyři lidé - tři Eskymáci a psovod Matthew Henson (1866-1940).
Po návratu domů se Peary dozvěděl, že jeho dřívější společník Frederick Albert Cook (1865-1940) tvrdí, že dosáhl pólu ještě před ním. Cook sice nemohl poskytnout přesvědčivé důkazy, ale diskuse o tom, kdo byl vlastně prvním dobyvatelem Severního pólu, stále pokračuje.

Řeka Svatého Vavřince
Až do roku 1950 peřeje znemožňovaly průjezd lodím od Velkých jezer k moři. V roce 1954 začaly Kanada a Spojené státy pracovat na velmi ambiciózním projektu, který měl zpřístupnit řeku zaoceánským lodím. V rámci tohoto projektu, který stál kanadskou stranu 340 milionů dolarů a americkou stranu 130 milionů, se vybudovalo šestnáct plavebních komor, systém kanálů a prohloubila se plavební dráha. V oblasti Velkých jezer se podobný, ovšem ne tak náročný projekt uskutečnil již předtím.
Jezera Hurónské a Hořejší jsou propojeny kanálem Sault Sainte Marie se čtyřmi zdymadly. Kanál Welland Ship mezi Ontarijským a Erijským jezerem má osm komor, které překonávají výškový rozdíl niagarských vodopádů.
Hlavní námořní cesta mezi Ontarijským jezerem a Montréalem má sedm komor a byla otevřena v roce 1959.
Tato vodní cesta zamrzá od poloviny prosince do začátku dubna - asi 115 dní v roce, jinak však umožňuje výhodné spojení Atlantského oceánu s mnoha vnitrozemskými městy jak v Kanadě, tak v USA."