1.

Úvod

2.	Utváření československého bankovnictví v letech 1919-1945

2.1

Vznik ČSR

2.2	Bankovní ústav při ministerstvu financí

2.3	Národní banka československá

2.4	Komerční bankovnictví

2.5	Zakladatelské banky

2.6	Úpadek bank

2.7	Peněžní ústavy bez akciového kapitálu

2.8	Ústavy lidového peněžnictví

2.9	Poštovní spořitelna

3.	Utváření československého bankovnictví po roce 1945

3.1	Obnovení Národní banky československé

3.2	Znárodnění

3.3	Reforma bankovního systému z roku 1950

3.3.1

Státní banka československá

4.	Utváření československého bankovnictví po roce 1989

4.1	Rozdělení Státní banky československé

4.2	Bankroty a nucené správy v bankách

4.3	Novely zákona k zpřísnění vstupu do bankovní sféry

5.	Struktura bankovnictví - struktura banky

5.1	Národní bankovní soustava

5.2	Jednostupňový systém

5.3	Dvoustupňový systém

5.4	Univerzální bankovnictví

5.5	Oddělené bankovnictví

5.6	Smíšené bankovnictví

5.2	Situace v českém bankovním sektoru do konce 90. let

6.	Příloha - Přehled bankovních ústavů působících v ČR k 1. 1. 2002

„Banky lze rozlišovat i podle toho, pro jaké činnosti mají oprávnění. V řadě ekonomik se setkáváme s modelem univerzálního bankovnictví, tzn., že kromě rozlišení na centrální banku a obchodní banky, žádné další významné rozlišení neexistuje. Banky mohou poskytovat všechny druhy bankovních produktů a služeb, tj. vklady, úvěry, platební styk i investiční bankovnictví. Tento model nevylučuje specializování některé banky na základě jejích vlastních rozhodnutí. Je typický pro evropské země. V historii některých států (např. USA) jsme se mohli v určitých obdobích setkat s přísným oddělením komerčního a investičního bankovnictví i se zaměřením. bank na určité dominanty. Mluvíme o tzv. modelu odděleného bankovnictví. Dnes se můžeme setkat ještě s modelem smíšeného bankovnictví, kdy je odděleno investiční a komerční bankovnictví, avšak komerční banka může např. prostřednictvím své stoprocentně dceřiné společnosti obchodovat s cennými papíry.
Rozhodující částí bankovního systému jsou obchodní banky. Jejich vznikem se začíná formovat národní bankovní soustava. Jejich základní činnost je shromažďování vkladů, poskytování úvěrů a dalších bankovních služeb.
V českém bankovním sektoru k 31. 12. 1998 působilo 45 bank a poboček zahraničních bank, což představovalo o 5 bank méně než ke konci roku 1997. Povolení působit jako banka bylo odňato COOP bance, Velkomoravské bance, Agrobance Praha a Pragobance z důvodu neplnění požadavků obezřetného podnikání. V návaznosti na fúze mateřských bank došlo v roce 1998 i ke sloučení jejich dceřiných společností působících v České republice, jmenovitě Bank Austria a Creditanstalt (nyní působí pod názvem Bank Austria Creditanstalt Czech Republic) a HYPO-BANK a Vereinsbank (další působení pod názvem HypoVereinsbank CZ). V roce 1998 bylo vydáno jedno nové povolení působit jako banka GE Capital Bank, která převzala část aktivit Agrobanky. V současné době není v žádné bance uplatňován režim nucené správy.
Další významnou změnou ve struktuře bankovního sektoru v roce 1998 bylo ukončení nucené správy v Podnikatelské bance a její prodej novému zahraničnímu investorovi, který zahájil znovu činnost banky pod názvem J&T Banka. Dceřiná společnost Société Générale Banka se transformovala na pobočku zahraniční banky.“

V textu jsou používány poznámky pod čarou. Práce byla vypracována pro Vysokou vojenskou školu pozemního vojska, fakulta ekonomiky obrany státu.