"Co je domácí vzdělávání

Domácí vzdělávání je taková forma vzdělávání, při níž dítě nedochází denně do školy, ale je vzděláváno doma, svými rodiči (v naprosté většině případů matkou). Vybrané speciální předměty, jako je výtvarná či hudební výchova, cizí jazyk apod., může vyučovat lektor, ale těžiště vzdělávání stále zůstává v rodině.

Podstatné pro domácí vzdělávání je to, že rodiče plně přijímají osobní odpovědnost za vývoj a vzdělání dítěte, které probíhá mimo prostředí tradiční školy.

Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy schválilo pokusné ověřování domácího vzdělávání na dobu pěti let od září 1999 do konce školního roku 2004/2005.
V současné době platí nový školský zákon, v tomto zákoně je již individuální vzdělávání uvedeno jako rovnocenná forma plnění povinné školní docházky. Podle něj je DV umožněno na všech školách.

Kořeny domácího vzdělávání

Fakt, že někteří lidé se rozhodnou vzdělávat své dítě sami, nemá být pro školu důvodem k řevnivosti či k obavě z možného většího odlivu žáků ze škol. Daleko spíše bychom se měli zamýšlet nad tím, v čem škola nedokázala požadavky rodičů naplnit a jak zpětně využít jejich zkušeností s individuální výukou.

Domácí vzdělávání je u nás poměrně novým fenoménem, ve Spojených státech a většině zemí západní Evropy však má už více než dvacetiletou tradici. Za tu dobu se podařilo shromáždit určité odborné zkušenosti, které nám dovolují tuto formu vzdělávání blíže zhodnotit.

Kořeny má domácí vzdělávání ve Spojených státech, kde se formovalo jako reakce na krizi školství v šedesátých a sedmdesátých letech. Po letech právních bojů dosáhli jeho zastánci toho, že domácí vzdělávání je dnes legální ve všech amerických státech. Také v západní Evropě je povoleno prakticky ve všech zemích.

Zajímavé jsou údaje o počtu dětí začleněných do domácího vzdělávání – ve Spojených státech, kde probíhá už dvacet let, se jedná asi o jedno procento všech dětí školního věku; v Rakousku je to 0,04 % dětí školního věku (údaj z roku 1995), ve Švýcarsku 0,005 % dětí (údaj z roku 1991). Tyto údaje poměrně přesvědčivě vyvracejí občasné poplašné informace v našem tisku, které označují domácí vzdělávání za nebezpečné pro školy z hlediska odlivu žáků a hovoří o rychlém nárůstu počtu dětí v domácím vzdělávání.

Vzhledem k výše uvedenému je jasné, že tato forma vzdělávání bude co do počtu žáků vždy spíše okrajovým, minoritním fenoménem a že školy nemají důvod se jí obávat jako vážné konkurence.

Od roku 1998 je v České republice experimentálně povoleno domácí vzdělávání (DV) pro žáky 1. – 5. ročníku základní školy. Doma vzdělávaní žáci patří kmenově do 4 pověřených škol (2 v Praze, 1 v Liberci a 1 v Ostravě), kde mají své učitele-konzultanty a škola je hodnotí a vydává jim vysvědčení. V současné době se DV účastní něco málo přes tři sta dětí. Do DV jsou s výjimkou jedné školy přijímány děti bez předběžných podmínek. Dosavadní výsledky ověřování jsou pozitivní. Očekává se proto, že DV bude začleněno do zákona o vzdělávání a že bude současně alespoň experimentálně rozšířeno i na druhý stupeň základní školy. "

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ