"Průvodkyně pootočila hlavu, když uslyšela otvírání kostelních dveří. Blížila se pátá hodina odpoledne a jí už za chvíli končila služba. Teď by žádnou prohlídku nezačínala. Ani se jí nechtělo a ani by to nestihla. Prohlídky musely končit přesně, jinak by byly problémy – rušila by výkladem při mši…
To bylo překvapení, když u dveří zahlédla muže v policejní uniformě.Za chvíli mu přestala věnovat pozornost. Proč by ne? Byl to jen jeden z mnoha návštěvníků, kteří se přišli jenom na chvilku podívat.
Něco však upoutalo její pozornost. Od vitráže na hlavním oltáři se odrazilo světlo. Nemohlo to být nic jiného, než světlo z fotoaparátu. To za ta léta provázení měla v oku a poznala by ho kdykoli.
V kostele nebyl nikdo jiný než policajt. Kdo jiný by potom fotil? Obrátila se. No jistě, to si mohla myslet! Muž v ruce svíral foťák a chystal se na další snímek.
„Pane, tady se nesmí fotit.“ Upozornila ho důrazně. Policista přikývl. „Já vím.“ Blesk. Další fotka. „Tak toho nechte.“ Stála přímo před objektivem. A policajt? Dělal, jako by ji neslyšel. Blesk. „Slyšel jste?!“ Zvedl ruce v obranném gestu. „Už jsem stejně na odchodu.“ Procedil mezi zuby a vypochodoval z kostela"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ