"14. Mezinárodní obchod. Příčiny mezinárodního obchodu. Základní efekty a rizika jeho rozvoje. Absolutní a komparativní výhody. Liberalizace zahraničního obchodu a její efekty. Protekcionismus v zahraničním obchodě.

Mezinárodní obchod a efektivnost hospodářství
Mezinárodním obchodem rozumíme směnné transakce uskutečňované přes hranice národních ekonomik. Mezinárodní obchod představuje takovou formu činnosti, která mnohostranně rozvíjí výrobní i spotřební možnosti jednotlivých ekonomik. Zahraniční obchod není možné chápat pouze jako produkt vyspělosti těchto ekonomik a to i když platí, že s rozvojem národního hospodářství se zvýrazňují tendence k otevřenosti ekonomiky. Příčinami vzniku mezinárodního obchodu jsou:
- přírodní a klimatické podmínky, které ovlivňují výrobní i spotřební možnosti společnosti
- odlišné preference spotřebitelů v různých zemích, spec. tuzems. firem na určité statky
- možnost realizovat tzv. absolutní výhody, znamená to, že tuzemské firmy vyrábějí daný produkt s nižšími náklady než firmy zahraniční
- konflikt mezi výrobou a spotřebou, země není v roli producenta statků a služeb uspokojit veškeré požadavky svých spotřebitelů. Mezinárodní obchod tak umožňuje výrobní specializaci, jejímž rizikem je vznik reálné závislosti dané E na svém okolí.
- klesající náklady velkovýroby, vznikají z možnosti optimalizovat rozměr výstupu.
Absolutní výhodu chápeme jako schopnost země A vyrábět určitou komoditu efektivněji (nižší náročnost na vstup u jednotky výstupu) než je tomu v případě země B. Specializace znamená využití zdrojů, které se uvolnily ve výrobách, jež jednotlivé země opustili, z čehož tedy vyplývá, že v zemi A bude produkce X větší. V zemi B pak bude vyšší produkce Y, na které se bude specializovat. Efektu mezinárodní směny je však možno dosáhnout i v případech, kdy absolutní výhoda je na straně jedné země ve všech směňovaných produktech, v tomto případě hovoříme o komparativních výhodách.

Vnější obchodní politika státu
Nejkoncentrovanější výpovědí o úrovni mezinárodního propojení ekonomiky je platební bilance země, jejíž dlouhodobě vyrovnané saldo můžeme považovat za bezprostřední cíl stabilizační politiky orientované jak do měnové, tak do obchodní politiky. Platební bilance udává přehled všech ekonomických transakcí mezi domácími a zahraničními ekonomickými subjekty, přičemž tyto transakce můžeme roztřídit a to na základě společných znaků jednotlivých položek, do několika základních skupin, jež tvoří: zboží, služby, důchody, transfery, dlouhodobý kapitál, krátkodobý kapitál a devizové rezervy. Pohyby těchto položek se sledují prostřednictvím jednotlivých účtů, mezi nimiž nejvýznamnější jsou:
- Běžný účet: zde je zachycen především vývoz a dovoz zboží a dále jsou zde zachyceny transferové platby (jednostranné platby, které nevedou ke vzniku zahraničních pohledávek či závazků – převody pracovních příjmů, dary, hospodářská pomoc…)
- Kapitálový účet: na něm jsou zachyceny čisté příjmy z kapitálu (zisky, úroky, dividendy)
- Finanční účet: vývoz a dovoz kapitálu (krátkodobého i dlouhodobého) – například přímé a portfoliové investice.
- Chyby a opomenutí, kurzové rozdíly: všechny transakce nemusí být podchyceny.
- Změna devizových rezerv: vzniká jako kumulativní saldo předcházejících tří položek, má opačné znaménko a představuje úřední vyrovnání znamenající změnu v devizových rezervách země."

Důležité informace jsou zvýrazněny tučně.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ