"Proč (ne)chci podnikat
Proč chci nebo naopak nechci podnikat je jistě otázka, se kterou se setká mnoho lidí, a která nás provází po dlouhou dobu našeho života. V minulosti možnost něco podniknout byla pro mnoho lidí spíše omezená a podnikání v době nedávné bylo často vnímáno jako něco na hranici legálních možností obživy s nejistým výsledkem.
Přesto člověk někdy prochází v životě obdobím, kdy se mu nabízí možnost podnikat a opětovně se vynořuje otázka, chci opravdu podnikat? Chci změnit svůj život? Chci opustit jistotu svého již zaběhlého života? A následují otázky. Co mě čeká? Uspěji? Ve chvíli, kdy se rozhoduji a přemítám o syžetu zda podnikat chci či nechci, často ani nevím, do čeho se pouštím. Vždyť člověk se svým uvažováním směřuje do určité pozice a neumí nebo nemůže odhadnout, jaké vlivy změní situaci, ve které učinil prvotní rozhodnutí.
Pro tak zásadní rozhodnutí jako je to, zda podnikat, a tím mnohé opustit a mít možnost mnohé získat, ale také ztratit, nebo nepodnikat nic a žít v “jistotě” zaměstnance, který se časem stává hříčkou systému, který nemá možnost vůbec anebo pouze velmi omezeně ovlivnit. Pouze několik málo “vyvolených” zaměstnanců se dostává k možnosti ovlivňovat, kam se bude jejich profesní život ubírat. Drtivá většina ostatních se stává nástroji firemní politiky, kde společnost vyžaduje, často velmi striktně, se přizpůsobit zaběhlým firemním standardům, o nichž však nelze říci, zda jsou či nejsou správné. Tyto standarty, velmi dobře propracované postupy, umožňují řídit zaměstnance a omezují jejich rozhodování, pravomoce a směřují myšlenky “správným” směrem, myšleno pro danou výrobní nebo obchodní společnost. Tyto standarty nelze hodnotit ani změnit.
Na počátku byla myšlenka korporačních pravidel možná správná a měla umožnit společnostem růst a usnadnit řízení zaměstnanců. Do dnešní doby však přerostla v archaismus, který často není respektován, ale nelze jej zrušit, tudíž zaměstnanci tráví čas tím, jak jej obejít a začínají věnovat svůj pracovní čas něčemu co není náplní jejich práce. Proč? Protože ztrácí svobodu. Nemyslím tím svobodu, která vede k anarchii a nerespektování pravidel, ale svobodu, kterou potřebuje každý lidský duch pro svůj život. Svobodu rozhodnout se, tvořit, mít odpovědnost za své činy a rozhodnutí.
Pokud se člověk nenechá pohltit zaměstnaneckým způsobem získávání obživy a touží po svobodě, dospěje často I několikrát k otázce. Chci podnikat?
Hlavním motivem pro rozhodnutí chci podnikat, bývají na počátku možnosti výdělku, který je vyšší než lze získat v zaměstnaneckém poměru. Peníze a s tím spojené možnosti snazšího života nemohou být dlouhodobou motivací, která uspokojí našeho ducha. Vysoký výdělek, často za cenu vysokých obětí na rodině, přátelích, vztazích s okolím, přináší z počátku značné uspokojení. Ovšem způsob života zaměřený pouze na materiální potřeby, přináší strádání v oblasti duše a ducha. Proto naše motivy pro chtění podnikat se musejí vyvíjet z oblasti materiální, která na začátku téměř vždy převažuje, do oblastí dalších, které nepřinesou opětovný zisk, ale umožní nám z čistě materiálního světa se přenést k tématům jako je například skutečná velikost naší spotřeby a tomu zda nás svět a věci kolem nás nenutí stale zvyšovat své tempo a i k otázce zda jsme nepřišli o svou svobodu. Zde vidím největší nebezpečí každého podnikání, a tím je ztráta jak naší vlastní svobody, tak i svobody našich kolegů, partnerů či zaměstnanců."