1.

Úvod

2.	Politická krize

3.	Ekonomická krize

4.	Sociální krize

"1. POLITICKÁ KRIZE
Rusko vstupuje do období voleb. Ty parlamentní se budou konat již 19. Prosince, půl toku nato pak proběhnou rozhodující volby prezidentské.
Nevyhnutelnost krize byla založena v samotných základech uspořádání politického systému. Přestože tento systém vykazuje některé typické znaky demokracie jako např. relativně nezávislý tisk či poměrně svobodné volby, trpí celou řadou nedostatků. Mezi tyto např. patří slabé pravomoci institutů občanské společnosti, které v řadě případů ani neexistují, omezený skutečný vliv zastupitelských orgánů nebo problematická nezávislost soudů. Tragédií nového Ruska se po roce 1991 stala krajní polarizace politické scény. Opoziční levice striktně odmítala reformy, naopak méně početná pravice trvala na jejich realizaci za každou cenu. Chyběl politický střed, i když se prezident Jelcin snažil o jeho „násilné“ vytvoření. Dalším závažným problémem politického prostředí v Rusku je fakt, že zde neexistuje tradiční rozdělení moci mezi složku výkonnou, zastupitelskou a soudní. Stejně jako v časech carského Ruska nebo v době vlády komunistické strany, má v politickém systému dominantní postavení hlava státu. Jelcin prosadil svou vůli, když násilně rozpustil legálně zvolený parlament, a v prosinci 1993 byla všelidovým referendem schválena ústava, ve které se hlavním pramenem moci stala vůle prezidenta. Logickým důsledkem tohoto kroku byl obrovský nárůst korupce na všech stupních státní správy., jelikož díky této ústavě, i když existují podložené pochybnosti o právoplatnosti tehdejšího hlasování, se blízkost k hlavě státu stala nejen nejvýznamnějším faktorem politického vlivu, ale byla i hlavním zdrojem obohacení. Z původní obslužné jednotky prezidenta vznikla mamutí organizace, ovlivňující, kontrolující a fakticky řídící činnost vlády a zasahující do řady dalších oblastí života společnosti. Prezidentu Jelcinovi se několik let dařilo vyvažovat vliv jednotlivých mocenských seskupení a udržovat systém v poměrné rovnováze. Na přelomu let 1997-98 však došlo ke slábnutí fyzických i duševních sil Jelcina, který rázem přestal být stabilizující jednotkou, a stal se nejvýraznějším rizikovým faktorem. Zásadní chyby se prezident dopustil v březnu 1998, když odvolal V. Černomyrdina z funkce předsedy vlády, čímž se chtěl zbavit konkurenta v prezidentských volbách roku 2000. Zásadní destabilizaci pak způsobilo, že jednotlivé vlivové skupiny musely hledat budoucí hlavu státu, protože V. Černomyrdin byl jediným politikem, jež mohl nahradit Jelcina, aniž by se výrazně změnil politický systém. Svou chybu si Jelcin uvědomil při prvních příznacích finanční krize v srpnu 1998 a pokusil se vrátit k „stabilním poměrům“ vlády V. Černomyrdina. Po několika týdnech však musel souhlasit s kompromisní figurou J. Primakova. Významným symbolem oslabení dosavadního politického systému je skutečnost, že v Primakově kabinetu jsou poprvé od nástupu B. Jelcina k moci zastoupeni komunisté a Žirinovského liberálové. Zpochybnění Jelcina jako fungující hlavy státu aktualizovalo nebezpečí dalších destabilizujících faktorů."

Pozor na aktuálnost některých uvedených informací.