1.	Definice viru

2.	Druhy virů

2.1	Podle způsobu šíření

2.2	Podle umístění v paměti

2.3	Podle chování, způsobu vzniku a možnosti detekce

2.4	Podle rychlosti šíření

3.	Projevy virů

4.	Další škodlivé programy

5.	Části viru

6.	Šíření viru na lokální počítač

7.	Šíření viru na počítačové síti

8.	Zdroje šíření virů

9.	Trendy vývoje

9.1	Trendy vývoje virů

9.2	Trendy vývoje antivirové ochrany

„Definice viru - potenciálně vykonatelný kód, který je při svém vykonávání schopný vytvářet další kód. Většinou vytváří svoje kopie, které nemusí být shodné s originálem, zpravidla však vykonávají stejné funkce jako originál. Svoje spuštění virus zabezpečuje parazitem na jiném vykonatelném kódu. Kromě množení může virus vykonávat i jiné činnosti, které většinou uživateli škodí, tím se liší od běžných pgm (formátování disku, záměrně prováděné náhodné změny dat na disku, kmitání obrazu). Viry využívají řady technik, které znesnadňují jejich odhalení, analýzu a likvidaci.

Druhy virů - podle způsobu šíření
Boot - ukládají se do master boot recordu (MBR) pevného disku a do boot sektoru diskety nebo disku. Buď se tam vloží celé tělo viru, nebo pouze příkaz k odskoku na virus. Aktivuje se při zavádění operačního systému z takto napadeného média, včetně zapomenutých disket, které nemusí obsahovat systém! (v setupu je A:,C:)
Programové (souborové) - připojují se k vykonatelným souborům (pgm), které mají příponu COM, EXE, BAT, OVL, OVR, BIN, SYS, APP, DLL nebo je přepisují svým kódem. Aktivují se při spuštění napadeného souboru. Nejčastější akcí viru je rezidentní uložení do paměti a postupné infikování dalších souborů. Dvojího typu – přepisující a prodlužující.
• Přepisující přepíše část hostitelského kódu, aktivuje se při spuštění zavirovaného souboru. Na disketě s datovými soubory se tento typ viru nemůže vyskytnout. Jsou snadno odhalitelné, neboť zničí hostitelský program (je nefunkční, nebo částečně).
• Prodlužující se šíří připojením kódu viru k napadenému souboru tak, aby pracoval i nadále. Kód viru může být na začátku, konci, uvnitř nebo rozmístěn po souboru, přičemž na začátek umístí skok na svůj kód.
Doprovodné - pro aktivaci využívají vlastnosti DOSu. Při zadání jména pgm na příkazové řádce bez přípony bude spuštěn soubor s příponou COM před souborem EXE. Proto vir vytváří v adresáři skryté soubory COM se stejným názvem souborů EXE. Další možností je využití pořadí zápisu adresářů v proměnné PATH. Pak může být virový soubor umístěn v jiném adresáři než cílový EXE (nebo COM) - vlevo v PATH.
Clusterové - neprovádějí změny v souborech, ale mění informace v adresářové položce daného souboru tak, že přesměrují ukazatel počátku souboru na kód viru. Tím je před spuštěním souboru aktivován vir. Kód viru je mimo napadený soubor.“