"V životě se často dostáváme do nám nepříjemných situací, kdy po nás někdo něco chce, něco, co je pro nás nepřijatelné vykonat, někdo nás do něčeho nutí nebo nám naopak něco odpírá, nemůžeme se shodnout s blízkou osobou, a tak bychom mohli v tomto výčtu ještě dlouho pokračovat. A právě v řešení takovýchto situací by nám mohla pomoct asertivita.

Co je to asertivita?
Asertivita je způsob komunikace a jednání, kterým člověk vyjadřuje a prosazuje upřímně, otevřeně a přiměřeně své myšlenky, city, názory a postoje, jak pozitivní tak i negativní podoby. Postupuje tak, aby neporušoval asertivní práva svá ani ostatních lidí.
Asertivita je velmi důležitou podmínkou rovnoprávnosti vztahu dvou lidí a je zároveň i předpokladem dalšího prohloubení jejich vztahu. Asertivitu tedy nesmíme chápat jen jako cvičení taktických manévrů na druhého člověka. Skutečný význam má jako součást zdravého, čistého a přímého jednání. Není tedy jen cestou k vítězství za každou cenu, ale měla by být významnou cestou ke kooperaci v mezilidských vztazích.
Asertivní jednání se většinou definuje jako jednání, které není ani pasivní ani agresivní.

Agresivita - pasivita - asertivita
Agresivně
jednající člověk se prosazuje na úkor jiných. Nedbá na jejich práva a oprávněné požadavky. Ponižuje a sráží sebedůvěru ostatních. Agrese není jen fyzické napadení či silná a hlasitá slova. Agresivně působí sarkasmus a ironizování, ale i třeba tiché, někdy až přesládlé sdělení, které není k věci, jen degraduje osobu, které je určeno.
Pasivně jednající člověk nedovede jasně sdělit svá přání a potřeby. Stejně je ovšem "bezbranný" vůči požadavkům druhých. Chybí mu jistota v jednání, trápí ho, že se nedovede

přiměřěně uplatnit. Neodolá manipulativním trikům. Stačí,
v projevu druhé strany byla špetka kritiky, a místo toho, aby trval na svém, začne se omlouvat, vysvětlovat, vymlouvat. Někdy se snaží situaci zvládnout manipulací druhými, což je ovšem ve své podstatě rafinovaná skrytá agrese.
Pasivní a agresivní jednání je na první pohled značně od¬lišné. Má však stejný základ. Protistrana je považována za nepřítele, který nemá jiný zájem, než škodit. Rozdíl v agre¬sivním a pasivním jednáním je pouze v tom, že agresor předem preventivně útočí, pasivní člověk jako by dával najevo, že nemá nárok prosadit se proti zlým lidem.
Asertivně jednající člověk dokáže přesně a jasně definovat, o co mu jde, jak situaci vidí, co si o ní myslí a jak ji prožívá. Chová se přiměřeně sebejistě, umí naslouchat druhým a přistoupit na kompromis. Je schopen změnit svůj názor pod tlakem argumentů. Asertivní vystupování je klidné, člověk celkově působí uvolněným dojmem - jak jeho slovní tak i mimoslovní projev je bez jakéhokoli napětí a tenze. Asertivní člověk vytváří kolem sebe pohodu. Když se mu něco nepovede, neviní ze svého neúspěchu druhé ani nepřesvědčuje sebe sama, že to byl vlastně zdar. Umí rozpoznat manipulaci a ubránit se jí. Respektuje morální zásady do té míry, že co je nemorální, nepovažuje ze asertivní."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ