"Atentát na Heydricha

Přes obtížnou situaci v protektorátu zvedali někteří Češi přeci jen hlavu. Říšský protektor Konstantin von Neurath se snažil zachovávat aspoň zdání jakési pravomoci české vlády, a tak se začal Berlínu jevit jako příliš slabý. Gestapo dokonce předpokládalo, že by na podzim roku 1941 mohlo dojít v Čechách i k ozbrojenému povstání – je ovšem otázkou, nakolik byly tyto předpovědi reálné a nakolik měly sloužit k prosazení vlivu gestapa a vlády tvrdé ruky.
Druhý záměr se rozhodně podařilo naplnit. Neurath byl poslán „na zdravotní dovolenou“ a funkcí zastupujícího říšského protektora pověřil Hitler generála policie a SS Reinharda Heydricha. Byl to bezohledný a fanatický nacista, neštítící se žádného zločinu či krveprolití, ale také neobyčejně schopný organizátor. Do Prahy vyslán se zcela konkrétním úkolem – nejprve zajistit klidné, pracovité zázemí a poté připravit definitivní „řešení českého prostoru“ po vítězné válce. Několikrát řekl nacistům v Praze otevřeně, co to bude znamenat. Rasově „vhodní“ Češi měli být poněmčeni, část jich měla být přesunuta kamsi do nehostinných oblastí Ruska k hlídání ještě „méněcennějších“ Slovanů a zbývajícím hrozilo vyvraždění.
Ihned po svém příjezdu (27.9.1941) vyhlásil Heydrich na území protektorátu stanné právo. Stovky českých lidí byli popraveny, tisíce zatčeny a odvlečeny do koncentračních táborů. Ilegální odbojové organizace se gestapu podařilo v podstatě rozbít, zatčen a později popraven byl i předseda protektorátní vlády generál Eliáš. Nejtvrdší útoky opět mířily do řad české inteligence. Spolu s „českou“ začal Heydrich energicky řešit i „židovskou“ otázku. Od té chvíle začaly proudit transporty do vyhlazovacích táborů v dobytých východních územích, z Terezína se stalo hrůzy plné ghetto.
Stanné právo skončilo 20.1.1942, byla jmenována nová protektorátní vláda a brutalitu vystřídala promyšlená sociální demagogie. Čeští rolníci a dělníci, zastrašení terorem, měli za poněkud zvýšený příděl potravin (byl vyšší než v samotném Německu!) a různé příplatky snaživě pracovat pro válečnou mašinérii velkoněmecké říše. Bič na přechodnou dobu vystřídal cukr. A je třeba říci, že s úspěchem. Pracovní výkony českých dělníků si pochvaloval i sám Adolf Hitler.
27.5.1942 ukončili v kobyliské zatáčce smrti pochmurnou dráhu R. Heydricha dva českoslovenští parašutisté, rotmistři Slovák Jozef Gabčík a Čech Jan Kubiš – příslušníci skupiny ANTHROPOID, vysazené spolu s dalšími parašutistickými skupinami v protektorátu na příkaz londýnské vlády. Poté co selhal samopal, Heydricha zasáhly střepiny z vržené bomby. Svému zranění podlehl 4.června.

Heydrichiáda
Rozzuření okupanti uspořádali na původce atentátu doslova štvanici. O síle nenávisti svědčí i fakt , že Hitlera musel k „umírněnosti“ nabádat K. H. Frank, kterého rozhodně nelze podezírat ze sympatií k českému národu. Znovu bylo vyhlášeno stanné právo, tisíce lidí bylo zatčeno a bez soudu popraveno, z povrchu zemského ke zděšení celého civilizovaného světa zmizely obce Lidice a Ležáky. Za informaci vedoucí k dopadení pachatelů byla vypsána odměna nejprve 10, pak dokonce 20 milionů korun. I když zatčení nevydrželi nelidské mučení, k odhalení úkrytu parašutistů nakonec vedla podlá zrada.
V pražském pravoslavném kostele Cyrila a Metoděje v Resslově ulici došlo k poslednímu nerovnému boji. Parašutisté se bránili až do konce – jen poslední kulku si schovali pro sebe. Slíbená odměna mohla být vyplaceny, dostal ji zrádce Čurda(ale nejen on!), příslušník jedné z výsadkových skupin. (V dalších letech sloužil gestapu jako provokatér. V noci přicházel do venkovských stavení a žádal jako parašutista o úkryt. Své zachránce pak udal a přivedl na popraviště. Po osvobození byl odsouzen k trestu smrti a obšen.)"