"1. Úvodem
Lidský mozek vypadá jako obyčejné větší jádro vlašského ořechu vážící cca 13 000 -15 000 gramů a vědci jsou jím přesto fascinování již mnoho století. Zejména proto, že mu stále nerozumí. Umíme jej sice popsat a pojmenovat námi vymyšlenými jmény, vybudovali jsme si řadu teorií o procesu myšlení, ale stejně jsme stále na začátku. Jak daleko je vlastně věda od dob Aristotela, který přisoudil mozku funkci „ochlazovače krve“?

Pohledů na mozek a myšlení je celá řada, ale mě zaujal proces spánku. Spánek zabírá zhruba třetinu našeho života a je opředen řadou záhad už jen proto, že svým způsobem připomíná smrt. Někdo říká, že je spánek nezbytný pro regeneraci organismu, jiný tvrdí, že spíme jen proto, aby mozek stačil vstřebat informace, které přijal našimi smysly. Pravda bude někde uprostřed.

2. Fyziologie spánku
2.1 Spánek a tělo
Zatímco anatomie je nauka o stavbě a uspořádání částí organismu, fyziologie je věda o funkcích organismu a jeho částí. Podíváme se tedy na spánek jako na čistě biologickou záležitost.

Spánek patří mezi základní biologické potřeby jako jídlo, pití či sex. Vyskytuje se u všech obratlovců (lze jej dokázat pomocí měření bioelektrických projevů – viz 2.2 a 8), u jiných živočichů lze spánek nebo podobný stav předpokládat.

Co se s člověkem při spánku děje? Tělo odpočívá, funkce jednotlivých systémů se zpomalí a rozeběhnou se regenerační procesy. Dochází ke změnám fyziologických funkcí (změna tělesné teploty, srdečního a dechového rytmu, tvorba moči…), mění se hladiny hormonů a množství neurotransmiterů v mozku (množství noradrenalinu při bdění je aspoň dvakrát tak větší než v době spánku).

Bylo zjištěno, že diurnální cyklus (cyklus dne a noci) je řízen ze dvou center v hypothalamu (suprachiasmatici, NSC). Jde o shluky několika tisíc neuronů, které vykazují pravidelné změny v elektrické aktivitě buněk a to periodicky během 24 hodin. A to i když jsou izolovány od zbytku těla. Jsou zatím jedinou známou strukturou, která se podobá představě našich biologických hodin. Můžu se jen dohadovat, co by se stalo, kdyby člověk o tyto neurony přišel. Rozhodil by se pravidelný systém spánku a bdění? Byl by člověk vůbec schopen dále žít? Nevím, to je otázka spíš pro neurology. Neurony z NSC jsou ovlivňovány impulsy z oční sítnice (monitoring střídání světla a tmy), vliv má i vzrušení či rozčilení. Přesný mechanismus fungování neznáme.

Svůj vliv na spánek má epifýza, která syntetizuje řadu hormonů. Mezi nimi také melatonin, který se vylučuje při pobytu člověka v temnotě a který způsobuje ospalost.

2.2 Fáze spánku a EEG
Na čem se literatura a vědci vzácně shodují, je pojmenování jednotlivých fází spánku. Moderní výzkum spánku se datuje od použití elektroencefalografie (EEG), metody snímání a zápisu elektrických potenciálů mozku. Elektrické proudy v mozku objevil pomocí galvanometru Caton již v roce 1875 při pokusech se zvířaty. Až kolem roku 1929 bylo v klinických podmínkách možno měřit tyto malé rozdíly potenciálů (napětí) u člověka pouhým přiložením snímacích elektrod k hlavě."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ