"Úvod
Echolokace je způsob orientace některých živočichů. Užívají ji druhy s noční aktivitou nebo žijící v jeskyních či kalné vodě. Setkáme se s ní např. u některých druhů ryb, ptáků, savců (hmyzožravci, netopýři, delfíni). Zjednodušeně můžeme říci, že živočich vydává zvuky(zpravidla ultrazvuky) a zachycuje jejich ozvěnu (echo), tj. signál odražený od předmětu v prostoru. Echolokace se vyvíjela postupně u více druhů živočichů – dnes jsou v této oblasti nejvíce specializováni netopýři a kytovci. Právě těmito druhy se budu v této práci podrobněji zabývat.

Letouni

Historie letounů:
Vývoj letounů začal zhruba v nejstarším období třetihor paleocénu. O jejich vzniku bohužel neexistují žádné konkrétní doklady a tak jej můžeme jen předpokládat. V tropické přírodě pozdních třetihor žilo velmi velké množství hmyzu, pro který bylo bezpečno právě ve vzduchu. Zde jej mohli ohrožovat jen ptáci, kteří se orientovali pomocí zraku, lovili tedy pouze přes den. Podstatné zvýšení početnosti a úspěšnější rozvoj znamenalo pro hmyz přesunout svou aktivitu alespoň zčásti do nočních hodin. Můžeme tedy předpokládat, že ve vzduchu bylo v noci velké množství hmyzu.Hmyzožravci tedy museli najít způsob, jak lovit ve vzduchu a v noci. Způsob řešení znamenal vyvinutí létací blány a dokonalejší způsob orientace.
Zatím není známo, do které skupiny hmyzožravců předek letounů patřil. Nejspíše se však objevil v rámci paleocenní čeledi Adapisoricidae, jejíž předchůdci (křídoví Leptictidae) dali vznik také primátům a která byla výchozí skupinou pro linie vedoucí i k různým dalším dnešním formám.Zcela zřejmé jsou např. její vztahy k ježkovitým (Erinaceidae), z nichž zejména příslušníci vývojově původnějších srstínovitých (Echinosoricinae) mají se svými paleocenními předky mnoho společného.
Nejstarší známý netopýr – Icaronycteris index z lokality Fossil Lake nejstaršího eocénu formace Green River ve Wyomingu v USA, je již hotovým letounem se všemi charakteristickými znaky řádu. V přirozené pozici jsou doloženy všechny kosterní součásti včetně lebky a čelistí, způsobem uložení přístupné podrobnému studiu.

Stavba mozku u kaloňů a netopýrů:
Řád letounů (Chiroptera) zahrnuje dva podřády: kaloně (Megachiroptera) a netopýry (Microchiroptera).Všichni netopýři mají dokonale vyvinutou schopnost echolokace, přičemž echolokační hlasy vydávají hlasivkami, je to tzv. hrtanová (laryngeální) echolokace. Žádný z kaloňů však tuto schopnost nemá. Pokud se u nich echolokace vyvinula (rod Rousettus), jsou echolokační hlasy produkovány zcela odlišným mechanismem – rychlými vibracemi jazyka, jakýmsi mlaskáním – tento způsob je méně dokonalý a energeticky nesrovnatelně náročnější. Hlavním orientačním smyslem kaloňů je totiž zrak - jejich oči jsou velké, orientované dopředu, aby, podobně jako u primátů, umožňovaly dokonalejší stereoskopické vidění.
Zcela zásadní rozdíly mezi oběma skupinami dnešních letounů jsou však v úpravě centrálního nervového systému. Mícha i mozek kaloňů vykazuje poměrně moderní stavbu, v podstatě zcela shodnou se stavem u poloopic. Mozeček, část mozku koordinující rovnovážné pohyby a svalové napětí, je u kaloňů bohatě rozrýhován, naproti tomu u netopýrů je mozeček hladký. Mohutně rozvinutá jsou však jádra čtverohrbolí, jež představují zřejmě hlavní přepojovací a koordinační centrum pro sluchové vjemy.
Velmi nápadné rozdíly mezi oběma skupinami letounů nacházíme v uspořádání koncového mozku (telencephalon), jehož struktura, resp. rozvoj moderních savčích prvků (svrchní část kůry, tzv. neokortex), bývá považována za měřítko vývojové vyspělosti. U kaloňů tvoří tato struktura zhruba 18 % celkové velikosti mozku, zatímco u netopýrů jen 3-4 %. Kaloni mají výrazně rozvinutou především týlní oblast mozkové kůry zpracovávající zrakové vjemy a sousední oblast temenní, jež je považována za centrum integrační činnosti s těmito vjemy související. Vedle toho je však u kaloňů dobře patrná i oblast spánková, zpracovávající informace získané prostřednictvím sluchu, a v malé míře je vyčleněna i oblast čelní, v níž probíhá integrace vyšších nervových funkcí, paměťových informací apod. Tento stav je tedy v podstatě shodný s poměry u nižších primátů. U netopýrů však pozorujeme něco zcela jiného. Integrační oblasti mozkové kůry zde nejsou vůbec rozlišitelné a to ani v oblasti zodpovědné za pohybovou koordinaci. Nepřekvapuje sice, že zraková oblast mozkové kůry je rozvinuta jen velmi málo, stejně tak jako přilehlá temenní oblast, avšak také sluchová část kůry je ve srovnání s kaloni a jinými savci poměrně velmi malá. Stejně překvapující je, že i pyramidální systém mozku (soubor nervových vláken zprostředkujících jemné volní pohyby prstů, mimického svalstva apod.) je u netopýrů rozvinut prakticky nejméně ze všech savců. Nicméně přes tyto primitivní znaky se ukazuje, že netopýři žijí velmi bohatým psychickým životem, existují u nich často členité sociální vztahy, rozvinuty jsou různé složité formy chování a jejich prostorová paměť nemá zřejmě svou dokonalostí u řady vyšších savců obdoby."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ