"Nikdy bych nechtěla být pavoukem

Nikdy bych nemohla být pavoukem. Nejen, že se jich většina lidí štítí, ale když jsem viděla, jak dlouho trvá takové svlékání z kůže… To by pro mě vážně nebylo – kdoví, jak dlouho ležet bezmocně na zádech a trnout strachy, jestli mě náhodou nekousne moje potrava, škubat osmi nohama a makadly ve vzduchu, bát se, abych si neutrhla článek některé z končetin, nebo rovnou celou… Děsivá představa.
Stará kůže se sklípkanovi na zadečku roztrhla. Ve stejnou chvíli se oddělil i starý chitinový krunýř na hlavohrudi a vykoukla makadla. Nová, světle růžová vypadala skoro jako bezpečná maketa. Kůže na nohách a makadlech stále pevně držela se zbytkem té staré.
Teď přijde to nejnebezpečnější. Každý by to vycítil, svlékajícího se pavouka nevyjímaje. Přestal se škubat, volně položil končetiny a přesto i takhle bezmocný vzbuzoval hrůzu. Vidět ho jakkoli jinak, než přes sklo terária, asi bych se dala na chvatný ústup.
Zvedl nožičky do vzduchu. Chvíle napětí a objevilo se zbrusu nové makadlo. Nové, černorůžové chloupky byly ještě mokré, bude nějakou dobu trvat, než dostatečně oschnou, aby se sklípkan mohl proběhnout.
Pořád hrozí, že stará kůže přischne k té nové a dokonáno jest. Risk, jako cokoli jiného. Nechtěla bych být pavouk a takhle dávat všanc svůj život…"

Rozsah práce je cca 0,5 strany.