"ke konci 60. let dochází k uvolňování ve společnosti i literatuře, odprošťování od cenzury a ideolog. diktátů, to trvá do srpna 1968 a poté do dubna 1969
• na dubnovém plénu ÚV KSČ r. 1969 zahájen tzv. “normalizační” proces (jejich krédem bylo “Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ”)
• období tzv. “normalizace” - od počátku 70. let - totální kulturní úpadek, svobodná kulturní atmosféra zničena, mnoho spisovatelů volí raději emigraci
• v listopadu 1970 musí zaniknout Svaz spisovatelů (1972 nahrazen novým Svazem českých spisovatelů - zde už jen minimum autorů se skutečnou úrovní, např. V. Páral), opět se začíná mluvit o “socialistickém realismu”
• z knihoven se vyřazují knihy “kontrarevolucionářů” - autorů, kteří se zasloužili o vysokou úroveň č. literatury (např. I. Diviše, J. Durycha, J. Zahradníčka, V. Havla, P. Kohouta, M. Kundery, L. Vaculíka), filmy jdou do trezorů
• není kde publikovat, stovky příslušníků inteligence mají ”zákaz publikování”, vycházet smí pouze týdeník ÚV KSČ Tvorba a ofic. časopis Literární měsíčník (vedený Oldřichem Rafajem, jedním z hl. “normalizátorů” č. literatury)

• č. literatura (a kultura vůbec) do tří směrů:
a) literatura oficiálně publikovaná - ale těžko se hledalo, co by se dalo tisknout, aby si to člověk nepo....
b) narozdíl od 50. let (, kdy se masově zatýkalo - např. rozsudky na desítky let za letáky, lidi se proto báli a pokud něco vznikalo, tak jenom v hlavě, a mohlo to vyjít až po mnoha letech a to ještě jenom v zahraničí) se mohla vyvinout rozsáhlá neoficiální domácí “disidentská” kultura - vznikají “samizdatové” edice např.: Edice Petlice (L. Vaculík), Česká Expedice (Olga a Václav Havlovi), objevuje se na dvě stě periodik (Kritický sborník, Revolver Revue, Vokno); díla byla skvělá, ale bez možnosti masového rozšíření mezi čtenáře
c) kromě toho vznikají v zahraničí nakladatelství řízená emigranty, kde se tisknou díla autorů ve vlasti zakázaných, např. Sixty-Eight Publishers (J. Škvorecký a Z. Salivarová, Toronto), Konfrontace (Curych), Poezie mimo domov (Mnichov), Rozmluvy (Londýn), také periodika (Svědectví, Listy, Proměny)
• v roce 1977 ostrůvek naděje uprostřed všeobecné rezignace - Charta 77 - prohlášení skupiny odvážlivců (prvními mluvčími byli V. Havel, filosof Jan Patočka a bývalý ministr školství a pak zahraničí Jiří Hájek) - požadovali, aby režim dodržoval své vlastní zákony, jimiž se zavázal k plnění Listiny základních práv a svobod jak ji schválilo OSN
• v 80. letech trochu uvolnění, někteří dříve “zakázaní” mohli začít publikovat (ale nejdřív museli většinou veřejně uznat své dřívější ideologické “omyly”)
• po listopadových událostech r. 89 ztrácí výše uvedené rozdělení literatury význam
• vznikají nové časopisy a nakladatelství , konečně jsou doma nově vydávána díla autorů světových jmen (M. Kundera, J. Škvorecký, P. Kohout a další) i domácích spisovatelů, kteří byli odkázáni pouze na samizdat nebo exil. nakladatelství (V. Havel, I. Klíma, L. Vaculík, J. Trefulka, E. Kantůrková, K. Pecka a další), nově vychází nejrůznější slovníky, původně v samizdatech nebo exilu, (např. Slovník zakázaných autorů (1948-1980) J. Brabce, J. Gruši a dalších, Skrytá tvář české literatury nejen krásné Z. Rotrekla)"

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ