"ÚVOD

Od věků platná zásada, že není dobrého myslivce bez dobrého psa, platí stále a bude platit i v budoucnu. Myslivec si pořizuje psa z mnoha důvodů. Jedním z nich je ohled k postřelené zvěři, která často dlouhé dny hyne v bolestech, hlady, žízní a úzkostí. A právě lovečtí psi jsou nepostradatelnými pomocníky při dohledávání raněné zvěře.
Většina myslivců se snaží opatřit si dobrého psa. U takového psa se předpokládají kvalitní vrozené vlastnosti, jako je jemný nos (prozrazuje se navětřením zvěře na velké vzdálenosti a jistým sledováním postřelené zvěře), temperament a pracovní ochota (projevuje se v rychlém a vytrvalém hledání zvěře), nebo tvrdost a vrozená ostrost (pes se nezalekne ani studené vody, ani křoví, ani škodné). To jsou vlastnosti dané psovi do vínku při narození a přenášené od předků na potomky.
Druhým předpokladem dobrého psa jsou vlastnosti, které člověk psovi vštípil výchovou a výcvikem. Sem patří poslušnost, spolehlivé přinášení, klid před zvěří a po ráně, rozvaha a jistota ve stopování, hlášení atd. Tyto vlastnosti odporují přirozeným pudům psa, jsou ale nezbytné k tomu, aby vrozené vlastnosti bylo možno zužitkovat v zájmu myslivosti. Na zkouškách loveckých psů pak může dobrý cvičitel ukázat svoje umění a zdatnost a porovnat se s jinými.

O PŮVODU PSA

Pes je nejstarším zdomácnělým zvířetem. O tom svědčí mnoho vykopávek víceméně zachovalých koster psů z doby kolem 10 000 - 15 000 let před naším letopočtem, tedy z doby kamenné, kdy se člověk živil lovem. Prapředek dnešního psa se zřejmě přidal k tehdy žijícímu pračlověku především proto,
aby si snadněji opatřoval obživu ze zbytků ulovené zvěře nebo ryb. Postupně se s člověkem sblížil a člověk začal využívat jeho vlastností pro svou potřebu, hlavně k hlídání svých sídlišť a k lovu. Ve které části kontinentu nastalo první sblížení psa s člověkem se ovšem neví.
Ochočení prapředkové našeho psa vykazovali značnou variabilitu. Z ní pak můžeme odvozovat schopnost vytvářet různá plemena, navzájem se lišící nejen barvou a druhem srsti, ale hlavně velikostí, stavbou kostry i vlastnostmi. Tato variabilita poukazovala na to, že pes vznikl křížením různých druhů tehdy žijících vlků a šakalů a že k tomuto křížení docházelo z popudu pračlověka čili že pes byl první zvíře, jehož chov byl řízen člověkem.
V četných vykopávkách pravěkých sídlišť byly nalezeny různé druhy psů, z nichž se odvozují dnešní plemena a jejich vzájemná příbuznost. V kolových stavbách z doby asi 10 000 let před naším letopočtem byly nalezeny zbytky koster psa, o jehož vlastním původu se nic bližšího neví a jenž byl nazván pes bažinný neboli rašelinný (Canis familiaris palustris Rütimeyer). Od něho se odvozuje vznik četných plemen dnešních teriérů, špiců a pinčů. Jejich společným znakem je zejména menší velikost, velmi živý temperament, ostražitost a ostrost. Největší z potomků psa bažinného jsou dnešní poměrně nejmladší plemena - knírač velký, dobrman a eldelteriér, kterých se využívá především jako psů služebních.
Skupinu severských psů podobných vlkům a dále psů pasteveckých odvozujeme od psa, jehož pozůstatky našel ruský badatel Inostranzew ve vykopávkách u Ladožského jezera. Tento pes byl mohutnější než pes rašelinný
a byl nazván Canis familiaris Inostranzewi. Je to pravděpodobně přímý potomek severoevropského vlka nebo kříženec mezi vlkem a psem rašelinným.
Skupinu dogovitých psů odvozujeme od samostatného předka Canis familiaris decumanus, o jehož původu se nic bližšího neví, ale který se mohutnou stavbou těla nejvíce podobá dnešním dogám. Křížením severských plemen s plemeny dogovitými vznikli pravděpodobně dnešní psi svatobernardští a novofundlandští.
Vývojově nejmladším prapředkem našich psů je bes bronzový (Canis familiaris matris optimae), jehož zbytky byly nalezeny v četných sídlištích z doby bronzové (u nás kolem 4000 - 5000 let př.n.l.). Odvozují se od něho všechna plemena ovčáků, která se mu velikostí, stavbou kostry a tvarem lebky nejvíce podobají.
Z doby bronzové pochází i pes, jehož zbytky byly nalezeny právě u nás. Byl středně velký a od psa bronzového se lišil především tvarem lebky, který připomíná lebku dnešních honičů neboli brakýřů. Byl pojmenován pes popelništní (Canis familiaris intermedius). Byl pravděpodobně prapředkem dnešních plemen loveckých pudlů. Velká tvarová rozmanitost těchto plemen
se dá vysvětlit tím, že vznikla křížením původního psa popelništního s jinými prehistorickými plemeny.
Jedinou skupinou, o jejímž vzniku se zatím ví jen velice málo, jsou chrti. Pravděpodobně vznikli ze stepních vlků. Jakékoli doklady o tom však scházejí.
Studium původu psa a různých plemen je velice ztíženo právě nesmírnou variabilitou, záležející na schopnosti psovitých šelem křížit se mezi sebou.
Toho využil člověk a záměrně vyšlechtil již stovky různých plemen."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ