"Meningokok – Neisseria meningitidis

- bakterie kulovitého tvaru způsobující některé hnisavé záněty mozkových plen ( meningitidy ). Bývá často v nosohltanu i u zdravých osob, onemocnění se může objevit při snížené odolnosti ( vyčerpání apod. ). Může způsobit drobné epidemie ( je možné očkování ohrožených skupin ). Velmi težký průběh mívá meningokoková sepse. Není-li onemocnění včas léčeno, končí často smrtí, nebo má vážné následky.

Historie :
Epidemický výskyt zánětu mozkových blan popsal prvně v roce 1805 Vieusseaux v Ženevě. Původce nákazy objevili Marchiafa a Celli v roce 1884, přesný popis mikroba i název zveřejnil v roce 1887 ve Vídni Weichselbaum.

Mikrobiologie :
Neisseria meningitidis je gramnegativní diplokok (tvar žemle) , v moku uložený intracelulárně, snadno podléhající autolýze, značně citlivý na vnější vlivy, např. na teplo a na chlad a na desinfekční prostředky i na většinu antibiotik. Na obyčejných půdách se pěstuje velmi špatně, vyžaduje k nim přísady krve, nejraději lidské. Mikrob má polysachridové pouzdro. Aglutinačně lze diferencovat devět sérologicky odlišných typů (A, B, C, D, X, Y, Z, W – 135, 29 – 4) .

Epidemiologie :
Při narození má asi polovina novorozenců bakteriální hladinu protilátek získanou od matky. Ta zvolna klesá a dosahuje nejnižších hodnot mezi 6. a 24. měsícem života. Pak opět zvolna stoupá a v adolescenci má vysoké procento lidí protilátky – ovšem různě zastoupené proti jednotlivým sérotypům. Typy A, B, C, a Y jsou původci asi 95% onemocnění, z nichž typy A a C vyvolávají epidemie. Proti nim již byly připraveny účiné očkovací látky. I tak meningokokové nákazy patří dosud k světovým zdravotnickým problémům. V některých oblastech světa vznikají dosud rozsáhlé epidemie (Západní Afrika, Jižní Amerika) . U nás se onemocnění vyskytuje sporadicky, především v zimních měsících a na jaře, a to jen ve stísněných poměrech, jako jsou např. hromadné obytné místnosti, kasárny a pod.. Může se sice objevit v každém věku, ale převažuje postižení dětí od předškolního věku až do ranné dospělosti.
Zdrojem infekce je člověk s nosohltanovým hlenem, ať nemocný nebo nosič. Nosičů bývá pětkrát až desetkrát více než nemocných, ale jejich nosičství netrvá příliš dlouho.
Přenos je převážně kapénkový a jen pořídku přímým dotykem a znečištěnými věcmi.
Vstupní branou je nosohltan, odkud se mikrob krví nebo mízními cestamy dostane na mozkové pleny.
Inkubační doba je 1 až 3 dny, max. týden.
Opatření : Nemocní se isolují, jejich prádlo, jídelní příbory atd. se desinfikují. Lidem kteří žili v úzkém kontaktu s nemocným, se jako profylaxe podává co-trimoxazol a nebo rifampicin 600 mg. Po té bývají očkováni."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ