"Mentální anorexie a bulimie se v poslední době v médiích cituje velmi často. Patří totiž mezi nejčastější a současně i nejnebezpečnější onemocnění dospívajících dívek a mladých žen a v posledních několika letech se výskyt zmiňovaných nemocí rapidně zvyšuje. Obě poruchy spojuje strach z tloušťky a nadměrná pozornost věnovaná tělesnému vzhledu a hmotnosti.
Anorexií či bulimií trpí přes šest procent populace, z čehož třetinu tvoří chronické stavy. Jen asi třetina se dokáže zcela vyléčit. Šest procent případů končí smrtí. Riziko sebevraždy je až 200x vyšší než u ostatní populace. Počet případů se neustále zvyšuje a ještě závažnější je skutečnost, že klesá věk dívek (anorexií trpí někdy i devítileté holčičky…). Až 10 - 20% dívek a mladých žen trpí alespoň dočasně nějakým problémem s jídlem !
Okolí si leckdy ani nevšimne, že dívka zhubne za měsíc třeba o deset kilogramů. V mnohých případech jsou matky lékařky, a přesto nepoznají, že jejich dcery mají tyto problémy.
Poruchy příjmu potravy bývají přirovnávány k návyku, jakým je například alkoholismus či toxikomanie. Zatímco však alkoholu či drogám se lze vyhnout, u jídla tomu tak není.
Osobnost anorektiček i bulimiček bývá nápadná už před vypuknutím samotné nemoci. Anorektičky bývají výrazně přizpůsobivé, úspěšné ve škole i v mimoškolní činnosti, perfekcionistické a zodpovědné. Bývají sportovně zaměřené, zároveň jsou však nejisté a chybí jim smysl pro humor. Nestojí o nové podněty a vzrušení. Mívají málo kamarádek a ve vztahu k lidem jsou často nedůvěřivé a uzavřené. Jakoukoli běžnou kritiku ostatních považují za projev nepřátelství. Ve velké většině případů nemají zájem o druhé pohlaví.
Dívky trpící bulimií, často uvádějí, že se o ně v dětském věku nikdo příliš nestaral. Některé vyrůstaly v rodinách, které zdánlivě dobře plnily svou přirozenou funkci, ale ve skutečnosti byli rodiče zaujati svými problémy, starostí nebo prací a o dítě se dostatečně nezajímali. V takových rodinách dívky pochopí, že se musí spoléhat samy na sebe (ale možná za cenu popírání vlastních potřeb), protože s řešením problémů jim rodina nepomůže. Na druhou stranu ale rodiče očekávají od dívek, že jim budou pomáhat vytvářet představu šťastné a milující rodiny. Budoucí bulimičky tedy často ukrývají a potlačují své potřeby a svůj hněv i samy před sebou. Mají sklon k nadměrnému přizpůsobování se sociálním tlakům a tyto pocity se mohou vynořit v podobě záchvatovitého přejídání a následného očišťování. „Mezi bulimičkami se objevuje velký počet lidí ve vyšším akademickém postavení, pocházejících z vyšších středních nebo horních sociálních vrstev. Jejich rodiče se většinou vypracovávali sami vlastními silami do této společenské vrstvy a jako nejistí selfmademani mají sklon k typické ´novické horlivosti´. Přehnaně se přizpůsobují normám a pravidlům vysoké společenské vrstvy , v níž se nenarodili, a vychovávají také své děti k nadměrné přizpůsobivosti. To často přispívá ke vzniku chorobného vztahu k jídlu typu bulimie.“*"

Práce obsahuje tabulku.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ