1.	Definice rituálu

2.	Souvislost rituálu a lidského těla

2.1	Kontakt s posvátnem

3.	Funkce rituálu na individuum

4.	Vliv rituálu společnost

4.1	Idea kolektivity

4.2	Marxistický výklad

4.3	Techno party

5.	Vztah rituálu k přírodě

„Nejdůležitějším faktorem rituálu však zůstává jeho vliv na kontinuitu a harmonii celé společnosti. Emilé Durkheim(1965) v tomto smyslu poprvé uvádí ideu kolektivity. V jeho pojetí rituál přímo odráží společnost. Jeho funkcí je hlavně posílit společnost a upevnit v ní ideu kolektivity a solidarity. Malinowski dokonce říká, že rituál sám o sobě společnost definuje. Nejvíce však tuto teorii rozvádí Victor Turner se svým pojmem liminality. Definuje, že společnost v době klidu existuje ve stadiu komunitas. Když však někteří její členové nebo celá společnost prochází rituálem, což je určitá akce společná a spojující jedince dané společnosti (např. válka nebo také obřízka), vchází společnost do stadia liminality. Liminalita jedince spojuje, zceluje a hlavně jim dává pocit společně prožitého zážitku. Dle intenzity zážitku lze indukovat sílu vlivu na společnost. Když se poté společnost vrátí do stadia komunitas, je zážitek liminality hluboko vryt do vědomí jedinců ve společnosti a je také prohloubena idea kolektivity a sounáležitosti (Turner, 1969).
Velmi svérázným výkladem rituálu je výklad marxistický. Marxisté říkají v souladu se svou materialistickou teorií, že rituál je systematizovaná lež stvořená vládnoucí třídou k ovládání neprivilegovaných vrstev (Bloch, 1977). Stejně originálním je přístup instrumentální Tylora a Frazera. Podle nich je rituál pouze racionální způsob, jak kontrolovat a řídit přírodu. Pokud bychom tento instrumentální přístup spojili s expresivním vyjde nám přístup ekologický. Nejrozsáhlejší studii o tomto přístupu publikoval Roy A. Rappaport o prasečí slavnosti na Papui Nové Guineji. Mnoho přírodních faktorů je touto slavností vyrovnáváno a vytváří rovnováhu mezi vesnicí a přírodou (Rappaport, in Lessa and Vogt, 1979).
Teorie, které jsem zde zatím popsal, se zabývají rituálem z jeho příčiny. Že odděluje stádia života jedince, znovuobjevuje ztracené hodnoty, vytváří pocit sounáležitosti v rámci skupiny. V moderní době se však vytvořil rituál definovatelný pouze na základě sebe sama, z prožitku rituálu bez následných jasných důsledků a smyslu. Tímto myslím hlavně techno parties. Rituál s tímto fenoménem spojuje mnoho společných aspektů – rytmizovaná hudba, drogy, tanečníci, … Co ho však odděluje od rituálů tradičních kultur je fakt, že není postaven na základě jakéhokoli náboženství ani ideologie. Jedinou ideou je sám prožitek na party. Jediné, co se dá v zásadě vysledovat jsou příčiny existence tohoto rituálu. Mnoho mladých lidí totiž v naší ad absurdum racionalizované kultuře postrádá formy emočního uvolnění a integrace nevědomí do struktur vědomí (Šolc, 1999). A toto prožívá právě těch několik hodin v transu při techno parties. Jeho mysl je na vyšší úrovni vědomí, kolektivity, solidarity a sounáležitosti, ale po skončení této seance již tuto sounáležitost s ostatními necítí a vrací se zpět do svého normálního života pouze s vědomím prožitku. Dá se říci, že tento rituál dokazuje, že rituál není jen záležitostí tradičních kultur, ale silně se objevuje i v kulturách moderních.“

Práce byla napsána jako závěrečná esej z úvodu do sociální antropologie, fakulta sociálních studií, Masarykova univerzita v Brně.