"Organizovaná občanská společnost: teorie a vývoj
Soukromý sektor – představuje oblast soukromých subjektů zaměřených na dosažení zisku. Jádrem soukromého sektoru je trh, mechanismus vyrovnávání nabídky a poptávky zajišťující spontánní koordinaci ekonomických aktivit
Veřejný sektor – tvoří ho stát a samospráva, souhrnně označované jako veřejná správa. Často se pro stručnost výraz stát používá pro celou veřejnou správu.
Třetí, soukromý neziskový sektor ¬ – představuje oblast soukromých subjektů zaměřených na jiné cíle než dosažení zisku. Třetí sektor má mnoho alternativních označení např.
• Třetí sektor – pouze sděluje, že kromě státu a trhu existuje ještě nějaký další. Není však sektor pozitivně vymezen, navíc může být chápán jako terciární sektor služeb.
• Neziskový sektor – popisuje sektor jako oblast působení soukromých organizací zaměřených na jiné cíle, než dosahování zisku
• Nestátní neziskový sektor – vyjadřuje oblast mimo trh a stát.
• Nevládní sektor
• Nezávislý sektor – nelze odvodit, vůči čemu je nezávislý
• Dobrovolnický sektor – často v USA, vystihuje významný podíl dobrovolníků při její činnosti
• Občanský sektor – nejvhodnější, nabízí pozitivní vymezení dané oblasti a současně vystihuje organizovanou občanskou společnost v celém jejím rozsahu.
Sektor domácnosti – tvoří h jednotlivci, rodina, domácnosti a sousedské i jiné neformální komunity.
Občanský sektor – sociální jednání můžeme rozlišit na čtyři typy:
• Neformální ekonomické jednání a péče – hlavní cíl je materiální a citové zabezpečení jedince v rodině. Drobné neformální aktivity např. výroba pro směnu nebo spotřebu
• Formální ekonomické jednání – zboží a služby určené na trh, zároveň směřuje k materiálnímu zabezpečení jednotlivců a rodin. Odpovídá soukromému tržnímu sektoru. Např. podnikatel podniká, aby získal materiální zajištění sebe a rodiny
• Neformální občanské jednání – jednání neorganizovaných jednotlivců usilujících o naplnění zájmů celé společnosti nebo nějaké skupiny, s výjimkou dosažení zisku. Je základem neorganizované součástí občanské společnosti. Typické pro sektor domácnosti.
• Formální občanské jednání – uskutečňuje se ve společnosti a sleduje jiné hlavní cíle než materiální zajištění aktéra a jeho rodiny. Typické pro veřejný i občanský sektor.
Občanství – členství v politické pospolitosti a s tím spojená práva povinnosti, včetně práva podílet se na výkonu politické moci.


Organizace občanské společnosti (OSS) – existují různé definice
• Právní definice – jsou vymezeny v právu dané země. Každá země má svá vlastní pravidla pro právní vymezení OSS. To brání mezinárodnímu srovnání.
• Ekonomická definice – OSS jsou neziskové organizace, které používají statistické úřady v systému národních účtů
• Funkcionální definice – OSS jsou organizace plnící ve společnosti určité jasně vymezené funkce, jako je pomoc potřebným nebo zastupování zájmů.
• Strukturálně-operacionální definice – tato definice podle Salamona a Anheiera se zaměřuje na skutečné uspořádání (strukturu) a fungování (operace) každé organizace. Tato definice poprvé využita při Mezinárodním srovnávacím výzkumu neziskových organizací Univerzity Johnse Hopkinse. Definice se skládá z pěti znaků
o Organizovanost – subjekt je do určité míry institucionalizovaný. Buď je formálně právní osobou, nebo se vyznačuje stálou a jasnou organizační strukturou
o Soukromý charakter a nezávislost na státu – subjekt není součástí státu ani není státem zřízen.
o Zásada nerozdělování zisku – subjekt nerozděluje zisk mezi členy, vlastníky nebo manažery. Může zisku dosahovat, ale musí ho opět použít
o Samosprávnost – subjekt je schopen se sám spravovat a má k tomu potřebné struktury. Není řízen jinou organizací.
o Dobrovolnost – subjekt vykonává činnost za spoluúčasti dobrovolníků. Může být podporován dary, využívat práce dobrovolníků nebo dobrovolníci mohou působit v jeho řídicích orgánech. Vyloučeny jsou např. lékařské a jiné profesní komory kde je registrace povinná"

Důležité informace jsou tučně značeny. Součástí práce je 1 schéma.