"Robinson Crusoe

Daniel Defoe ( září 1660 - 24. 4. 1731 )
Byl anglický spisovatel a novinář, představitel klasicismu.
Jako protestant se bouřil proti katolickému králi Jakubovi a jeho politice, která usilovala o to, aby se Anglie stala katolickou zemí. Zúčastnil se také mohutného lidového povstání drobných sedláků a tkalců. Po porážce tohoto povstání se musel skrývat. Již za tři roky se ale znovu přidal k armádě Viléma Oranžského.
Oženil se s dcerou obchodníka. Navázal tak obchodní styky a prodával své zboží i v cizině. Nedlouho na to však musel kvůli ztroskotání jeho lodi, ohlásit úpadek. Založil firmu na výrobu cihel a tašek a všechny své dluhy z předešlého podnikání během deseti let splatil.
Po smrti krále Viléma III. byl uvězněn pro veřejné pobuřování v době ostrých náboženských sporů. Po návratu z vězení založil vlastní noviny The Review (Přehled), které řídil a většinou do nich i sám publikoval.
Za ironický pamflet řešení konfliktu mezi státní, anglikánskou církví a puritány se octl na pranýři - postavili jej na tři dny na náměstí s hlavou a rukama v potupné kládě. K pranýřovanému Defoeovi se však seběhly zástupy londýnského lidu a zasypaly jej květinami.
Poté byl získán do státní služby a jako tajný agent připravoval v r. 1707 sjednocení parlamentů Anglie a Skotska.

Jiná díla: - Hymnus na pranýř
- Paměti kavalíra
- Dobrodružný život kapitána Singletona

Lit. druh a žánr: epika, dobrodružný román

Postavy:
Robinson Crusoe - hlavní postava; dobrodružný, zručný, vynalézavý, vytrvalý a praktický člověk, který si dokáže poradit v každé situaci
Pátek - odvážný a věrný přítel, který by za přítele položil i život

Jazyk díla: spisovný; používána přímá řeč, monology a dialogy, ich forma

Myšlenka díla: Snaha zachytit nepředvídatelnost osudu a přiblížit těžké situace života, ve kterých se člověk může ocitnout.

Vlastní názor: Kniha mě zaujala především nepředvídatelností osudu a svojí zajímavostí a poučností. Díky autorovým detailním popisům přírody a veškerých pracovních postupů je celý příběh velice přesvědčivý.

Obsah díla

Hlavním hrdinou je Angličan Robinson Crusoe, který už od mládí touží být mořeplavcem. Proti vůli rodičů odplouvá s kamarádem Martinem na plavbu do Londýna. Při cestě je zastihne bouře, loď se potopí a Robinson je zajat do otroctví, kde čtyři roky slouží Abdemovi el Mámímu. Po deseti letech se mu ještě s dalším otrokem Xurym podaří uprchnout. Po náročné plavbě se jich ujme kapitán námořní lodi, kterému Robinson prodá svého společníka Xuryho a stanou se velmi dobrými přáteli. Na této plavbě však jeho loď ztroskotá, on jediný přežije a usadí se na opuštěném ostrově, na kterém stráví téměř 30 let.
Za tu dobu si zde stihne udělat bezpečné obydlí, vyrobit slunečník, sandále, kalendář či sluneční hodiny. Zjistí také, jak může na ostrově získat sůl nebo jak si zhotovit stůl a lavici. Dále si opatří zbraně, získá oheň, chová kozy, loví zvířata, vyrábí svíčky, staví krb s komínem, peče chleba a zhotoví člun.
Jednoho dne ztroskotá na ostrově neznámá loď a Robinson z ní získá spoustu užitečných věcí. Po nějaké době přijedou na ostrov kanibalové se svými oběťmi. Robinson zachrání jednoho divocha a dá mu jméno Pátek. Naučí ho svou řeč a dá mu spoustu rad jak přežít na ostrově. Postupem času se z nich stanou nejlepší přátelé. Po pár letech spolu přelstí piráty, vysvobodí Pátkova otce a postaví dům pro lidi, které chtějí osvobodit. Když je zachrání, nechají jejich věznitele na ostrově a Robinson společně s Pátkem může konečně odplout do rodné vlasti. Po návratu domů je však na živu jen jeho matka, která se nemohla celá ta léta svého syna dočkat. Robinson i Pátek se ožení a založí si společný yorský obchodní dům Crusoe -> Pátek.

Citace z knihy: „Můj Robinson žije?“ zašeptala matka hlasem plným lítosti. „Řekněte mi, prosím vás, pane, žije můj syn?“ Robinson, maje pohnutím hrdlo stažené, nemohl hned odpovědět. Slzy mu stouply do očí, když viděl ten zoufalý matčin pohled, plný naděje. „Ano,“ vydechl. „Žije... Má však obavy, bude-li mu odpuště...“ Robinson pro pláč nedořekl. A tu matka pohleděla pozorněji do jeho tváře a rozpřáhla paže s výkřikem: „Robinsone! Synáčku můj drahý. Tak jsem se tě přece dočkala!“ Robinson poklekl u křesla, objal matce nohy, líbal její ruce, zabořil svou tvář do klína a hořce zaplakal."