"1. Úvod

Problematika bydlení a jeho designu jde ruku v ruce s architekturou. Je třeba se zamyslet, co představuje kompozice lidských sídel, v čem spočívá estetické působení stavebních děl, souborů a sídelních celků. Jak je naznačeno v následujících kapitolách této práce, je zde především záměr tvůrce uspokojit nejenom hmotné, ale též duchovní nároky uživatelů navrhovaných objektů a jejich interiéru. Je tedy třeba, aby návrhář usiloval o soulad a rovnováhu všech potřeb zadavatelů, potažmo uživatelů.
Základní volba celkového pojetí díla je proto rozhodující pro úspěšnost poslání. Návrhář musí umět volit přiměřené materiály a řemeslné detaily, se kterými přicházejí uživatelé denně do styku. Špatný detail a nevhodně zvolený materiál mohou být zdrojem jejich denních svízelů a mohou znehodnotit i nejkvalitnější stavbu.
Záměrné uspokojování duchovních potřeb není proto žádnou samostatnou kapitolou nebo prostým přidáním nějakých ozdob nebo výtvarných děl. Architektura vychází z harmonie prostorů a hmot určených pro základní materiální bytí a životní procesy uživatelů.

2. Vývoj architektury 70. let

2.1. Vývoj architektury 70. let ve světě

Vývoj architektury ve 2. polovině 20. století samozřejmě navazoval na avantgardu a funkcionalismus předválečného a meziválečného období. Skupina CIAM založená v roce 1928 moderními architekty ve švýcarském La Sarraz jako organizace pro pořádání kongresů moderní architektury po ukončení 2. světové války obnovila svoji činnost. A již z prvních diskuzí bylo zřejmé, že přichází nová generace, která není spokojená s ortodoxním funkcionalismem.
Tyto myšlenky se samozřejmě objevily na kongresu CIAM v Hoddenstonu. V roce 1954 pak vznikl tzv. „Team X“, jehož hlavním cílem bylo připravit podklady pro desátý kongres v roce 1956 v Dubrovníku. Tehdejší předseda CIAM C. van Eesteren dal najevo, že by vedení organizace měla převzít mladá generace, to byl hlavní důvod, proč v Teamu X nebyl nikdo ze zákládajících členů skupiny CIAM. Nový postoj směřoval k vytváření hmotného prostředí, které bude uspokojovat duševní i materiální potřeby člověka a zároveň bude podporovat jeho duchovní růst. Uspokojování těchto potřeb bylo totiž v začátcích moderní architektury velmi opomíjeno, pozornost se soustřeďovala pouze na účel stavby a na materiální potřeby člověka.
„Spory uvnitř poválečného CIAM nakonec vedly k tomu, že X. kongres byl posledním velkým setkáním příslušníků avantgardy. Po Dubrovníku se sice ještě několikrát sešly menší skupiny, ale podle japonského architekta A. Isozakiho „dosáhl v 60. letech CIAM bodu, kdy se musel rozejít, nebo radikálně změnit“. K této změně se mladí neodhodlali, a tak CIAM zanikl.“"

Součástí práce jsou fotografie o rozsahu cca 1 strany.