1.	Rozvoj středověké estetiky

2.	Otevřené dílo

3.	Skeptikové a těšitelé

4.	Případ Bond

5.	Nepřítomná struktura

6.	Traktát o obecné sémiologii

7.	Lector in fabula

8.	Jméno růže

9.	Foucaultovo kyvadlo

10.	Ostrov včerejšího dne

11.	Šest procházek literárními lesy

12.	Otevřené dílo

„Umberto Eco se již od počátku svých studií zabýval estetickým myšlením středověku a již ve svých 27 letech, v roce 1959 vydal knihu Rozvoj středověké estetiky (Lo svillupo dell‘ estetica medievale), v níž objevuje shody mezi názory scholastiků a Joyceovou poetikou. Nejznámějším a nejvíce ceněným teoretickým dílem, díky němuž si Eco vysloužil pozornost evropské kritiky, se stalo Otevřené dílo (Opera aperta) z roku 1962, v němž vyslovuje svou teorii o ,,spolupráci“ mezi autorem a adresátem uměleckého díla.
V knize Skeptikové a těšitelé (Apocalittici e integrati), známé také pod názvem Vizionáři a konformisti, z roku 1964 (u nás vyšla až v roce 1995), pojednává o rozvíjející se masové kultuře a o předpokladech masového umění. O rok později vydává knihu Případ Bond (Il caso Bond), jde o analýzu úspěchu filmů natočených podle románu Iana Flemminga. V roce 1968 následuje Nepřítomná struktura (La struttura assente).
Od roku 1971 je Eco profesorem sémiotiky na universitě v Bologni a vydává velký počet odborných knih, světové proslulosti dosahuje až v roce 1975 Traktát o obecné sémiologii (Trattato di semiotica generale), kde vysoce odbornou látku podává velmi dobře čitelným a pochopitelným způsobem. Knihu Lector in fabula vydává roku 1979 jedná se o pokus orientovat čtenáře v labyrintu současné prózy.
V roce 1980 vychází první Ecův román Jméno růže (Il nome della rosa), detektivní historický román v němž důsledně a originálně shrnul a použil své bohaté teoretické znalosti, vždy aplikované na jeho tvorbu. Druhý román - Foucaultovo kyvadlo, v Itálii vydaný v roce 1988 a dnes již přeložený do mnoha jazyků, představuje vedle iniciačního (zasvěcujícího) románu encyklopedii znalostí okultních věd a tajných spolků, ale i text, jehož struktura je podřízena kabalistickému stromu. Třetím, v roce 1994, vydaným románem je Ostrov včerejšího dne. Je postavený na půdorysu oblíbených robinsonád a svérázným způsobem přibližuje duchovní rámec doby bez ducha, Evropu v období třicetileté války, protireformace a Bílé Hory, kdy zámořské plavby a boj o odhalení přesné metody určování poledníků se stávají předobrazem imperiálního dělení světa.“