1.	Představení Beethovena

2.	Pojem sonáta

2.1	Příklady sonát

2.2	Sonátová forma

2.3

Témata

3.	Odchylky ve vývoji sonát

3.1	Beethovenovo pojetí

4.	Sonáta op. 10 č. 3

4.1

Vznik

4.2

Rozbor

4.2.1

První věta Presto

4.2.2

Druhá věta Largo e mesto

4.2.3

Třetí věta Menuetto

4.2.4

Čtvrtá věta Rondo

4.3	Celkové zhodnocení

„Harmonicky je tato věta opět převážně diatonická. Hodně se používají mimotonální dominanty na 5. a 7. stupni, zm.zm.7. Beethoven se ovšem nevyhýbá ani prostředkům chromatiky (např. chromatická modulace spojením akordu na 6.době 6.taktu s akordem na první době taktu č.7), alterované akordy najdeme třeba vždy na počátku vedlejšího tématu- jde o mimotonální alterovaný kvintsextakord sedmého stupně k dominantě. Sled zm.zm.7 v taktech 23,24 a taktech 62 a 63 bych vysvětlila jako sekvenci. Samo hlavní téma obsahuje modulaci: začíná tonikou, v druhém taktu přichází subdominantní 6/4, jenž se ve 3.taktu střídá se septakordem a kvintsextakordem sedmého stupně, ve čtvrtém taktu se tento sedmý stupeň tóniny d moll rozvádí místo do d moll do D dur a ta se stává dominantou v nové tónině-g moll. Závažnost celé větě dodává i převažující, výrazná polyfonická sazba.
Třetí věta Menuetto.Allegro má velkou třídílnou formu AbA zúženou. Je v tónině D dur. Díl „a“ je úsek taktů 1-16. V taktech 17-24 je mezivěta, která připravuje další nástup tématu. Zdvihem na 3.době taktu 43 začíná malá koda, která uzavírá velký díl A. V taktu 55 (předtaktí už t.54) začíná Trio ve formě dvouperiody. Poté se opět opakuje celý díl A.
Harmonicky, ale i celkovým charakterem je tato věta záměrně jednoduchá – kontrast s charakterem „Larga“- harmonicky je hudba průzračná. Přesto i zde bych upozornila na dění v taktech 37, 38. Subdominantní sextakord h-d-g je chromaticky spojen s alterovaným mimotonálním terckvartakordem k dominantě s akordem b-d-e-gis.
Přicházíme ke 4.větě, Rondo.Allegro. Opět je v tónině D dur, jedná se o formu malého ronda. Rondové téma- „a“ nám zazní v taktech 1-9. Díl „b“ je v taktech 10-16, následuje mezivěta s chromatickými pasážemi. Rondové téma podruhé nastupuje v taktu 25 (předtaktí t.24). Taktem 33 opět přichází kontrastní myšlenka „c“, překvapivý je rozvod D7 do B dur akordu-tedy 6.stupně. V taktu 35 se mění i předznamenání- jsou odstraněny oba křížky.“c“ končí taktem 44, po něm následuje reminiscence předvětí ronda (45-48) a mezivěta (49-54). Opět nastupuje rondové téma, tentokrát mírně pozměněné, končí taktem 63. Následuje díl „b´“(takty 64-71), poté malé provedení ronda v taktech 71-82. Od taktu 83 opět přichází pozměněný díl „a“, který je taktu 91 vystřídán dalším provedením rondového motivu. Následuje malá tematická koda (takty 99-112).
Z harmonického hlediska je v rondovém tématu nápadný rozvod D7 do kvintakordu na 6.stupni. Všimnout si můžeme také taktu 42 a 43: V taktu 43 se dostáváme pomocí chromatického spoje na zm.zm.7 e-g-b-des, který se stává sedmým stupněm ve vztahu k následujícímu F dur akordu. Chtěla bych také upozornit na to, že díl „b´“ moduluje do G dur, na rozdíl od „b“. Zajímavý je jeho závěr, kdy se pomocí alterovaného sextakordu sedmého stupně g-h-eis dostáváme do jeho toniky- Fis dur. Alterovaný akord najdeme i v taktu 95 na 4.době- je to a-cis-eis- dominanta k D dur kvartsextakordu. Upozorním ještě na sled akordů v taktech 101-104: c-es-(g)-b se rozvádí do f-as-(c)-es, to se rozvádí do b-d-f-as, odtud se dostáváme na e-g-b-d a dále průtahem na a-cis-e-g. Na basu „a“ se potom už setrvává, nad ním se vystřídají ještě kvartsextakord D dur,g-b-d-e jakožto kvintsextakord druhého stupně a poté dominanta. Jelikož akordy v taktech 101, 102 mají kvintově vzdálené fundamentální basy, dalo by se říci, že se jedná o sled alterovaných mimotonálních dominant.“

Jedná se o jednolitý text bez výraznějšího členění.