"Stáří je přirozený proces ve vývoji člověka. Čím je člověk starší, tím více se zhoršuje jeho zdravotní stav a tím se zhoršuje jeho uplatnění v normálním, běžném životě. Tím se dostává do situace tzv. handicapovaného člověka.
Někteří lidé, vzhledem ke svému onemocnění, vyžadují pravidelnou péči ve zdravotnických zařízeních, jiní v domovech pro seniory, či v různých penzionech.

Změny osobnosti ve stáří: Stáří obvykle osobnostní vlastnosti člověka zásadně nemění, pouze je zvýrazňuje. Člověk stárne a umírá tak, jak žil. Častěji jsou v Domovech důchodců umisťováni lidé, kteří díky svým dřívějším povahovým vlastnostem mají nestabilní rodinné vztahy, méně přátel, kteří nejsou ochotni jim v nemoci a závislosti poskytnout pomoc.
K objektivnímu posouzení situace nemocného klienta, který trpí osamoceností a odmítání svých bližních, bychom měli proniknout hlouběji do dynamiky rodinných vztahů a pokusit se poznat dřívější strukturu tohoto člověka. Jedině při snaze o objektivitu pohledu můžeme takovému člověku skutečně pomoci.

Psychika starších nemocných: U starších nemocných dochází často ke změnám ve funkci orientačně – informativní, regulační i adaptační. Mění se i motivace a volní vlastnosti. Kolem sedmdesáti let možno počítat s možnou demencí, poruchami paměti, hlavně vštípivosti, nejsou sami schopni uchovat informaci na delší dobu / postižena novopaměť / .Typické jsou i výkyvy emocí a nálad.

Individuální péče o seniora:
- bezbariérový přístup / pomáhá k větší soběstačnosti při pohybu po prostoru /
- z psychologického hlediska je pro nemocného důležité, aby si udržel svoji aktuální pohybovou úroveň, nebo aby se ještě zdokonaloval.
-posilujeme jeho vědomí, že není zcela závislý a odkázaný na pomoc druhých,podporujeme jeho snahu dokázat něco nového a přistupujeme s porozuměním, abychom nevytvořili komunikační bariéru, kdy by se nemocný obával nás o pomoc požádat nebo naopak, kdyby námi nabízenou pomoc odmítal-u notoricky neobratných nemocných, či nemocných po iktu, kteří mají potíže ve vyjadřování,odpovídají pomalu, s menší slovní zásobou a horší srozumitelností, je třeba se vyvarovat netrpělivosti, nevhodných poznámek, vždy předpokládáme, že nám plně rozumí, i když je komunikace s ním omezena

Rozdělení klientů:
- chodící nemocní, s oporou, v chodítku, s dopomocí
- samostatně schopni se posadit na posteli, sedět v křesle, pohybovat se volně na lůžku, ale bez schopnosti se postavit, anebo se udržet bez pomoci ve stoje
- převážně ležící, neschopni se samostatně posadit, ale většinou se schopností se na lůžku pohybovat.

Cílená rehabilitace: je třeba se zaměřit na postiženou oblast, např. u poslední skupiny se převážně provádějí pasivní cvičení pro udržování správného rozsahu pohybu v jednotlivých kloubech, zachování svalového tonu ,dechová cvičení atd.

Specifické problémy dlouhodobě těžce a nevyléčitelně nemocných:
- výrazně se omezuje kvalita života
- výhledově úbytek životních sil, postupující tělesná bezmocnost /různé srdeční choroby, cévní mozkové příhody, skleróza multiplex, nemoc CNS - Alzheimerova nemoc ap./ U těchto handicapovaných klientů je třeba obzvláště usilovat o to, aby nás považovali za jakési důvěrníky, kteří se mu stávají oporou a pomáhají mu přenést se přes tíživé období, úzkost a depresivní nálady.
Fyzioterapeut si volí cvičební jednotku a přístup individuálně podle diagnózy, podle momentálního stavu klienta, podle věku a stupně postižení klienta.Nejdůležitější je zachování samostatnosti a soběstačnosti. Je třeba dbát také o to, aby se každý klient po cvičení cítil dobře a jeho stav se stále zlepšoval.
Zapojit do základní rehabilitace i rodinu při návštěvách je obtížné. Většinou se příbuzní bojí, že by jim ublížili.
Dechová relaxační cvičení kladou důraz na abdominální dýchání za doprovodu relaxační hudby. Klient musí pohodlně sedět.

Rehabilitační léčba u klientů po infarktu myokardu, kardiaků - geriatrických klientů:

- léčebná tělesná výchova nesmí být se zátěží, se zadržováním dechu,
- nesmějí se provádět izometrické kontrakce/souměrné pohyby oběma končetinami/
- neaplikovat cviky tahové, švihové, směřující k břišní a hrudní dutině /dochází ke zvýšení nitrobřišního a nitrohrudního tlaku/,
- vhodné je volit cviky v pomalém rytmu, zátěž se provádí podle stavu klienta,
- provádí se od aker, postupně ke kořenovým kloubům,
- jednoduché cviky střídají složité a kombinují se se cviky dechovými
- geriatričtí klienti jsou velmi ohroženi imobilizací pro nedostatečné vitální kapacity životně důležitých orgánů, což s sebou přináší psychické následky, při cvičení s nimi musíme být obzvláště ostražití

U seniorů je také vhodné skupinové cvičení, kde se provádějí též cviky tahové, nikoliv švihové, zaměřené na protažení horních končetin, hlavy, protažení dolních končetin, což je důležité na prokrvení dolních končetin.
Vhodnou součástí RHB u seniorů je elektroléčba, vodoléčba, balneologie, velmi vhodná je také ergoterapie, muzikoterapie, arteterapie, relaxace při hudbě.
Senioři si vytvářejí vztah k personálu, plně mu důvěřují, a proto je nutné aby jak celý ošetřovatelský personál, tak fyzioterapeut, ergoterapeut, či nutriční terapeut byli v co nejtěsnějším kontaktu a společně vytvářeli pro seniory vhodné a klidné prostředí a aby jim vytvořili příjemné prostředí pro důstojné stáří a smrt."