"Úvod
Macura ve své knize Český sen svou brilantní analýzou vyplnil mnoho mezer v mém chápání národního obrození. Spíše než o doplnění faktických znalostí jde o doplnění smyslu. Národní obrození považuji za příklad selhání českého školství. Na gymnáziích je v hodinách češtiny a literatury národnímu obrození věnován velký prostor. Do podrobna jsou rozebíráni májovci, lumírovci, ruchovci, Božena Němcová a další. Dodnes si pamatuji, jak jsem několikrát po sobě obdržel nelichotivou známku z češtiny, protože jsem odmítal věnovat pozornost pro mě nepochopitelně partikulárním kuriozitám týkajících se stavby Národního divadla. Národní divadlo pro mě bylo historická stavba jako jakákoliv jiná, tak proč se učit odkud pochází který základní kámen a kdo namaloval oponu, která nakonec stejně nenávratně zmizela v plamenech? Podezříval jsem školství – z pohledu studenta oprávněně – že pouze trénuje naší trpělivost, tak jako se v armádě kopou zákopy a pak zase zasypávají, aby si vojíni odvykli přemýšlet a přivykli vykonávat rozkazy. Výuce literatury a umění národního obrození jednoduše chyběl smysl. Vladimír Macura se podle mě vydal hledat právě ten smysl, který se tak naléhavě vytrácel. Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi rozsáhlou analýzu, rád bych si vybral jen některé části a ty pak hlouběji rozebral.

Sen o Evropě
Během ustavování českého nacionalismu bylo především potřeba vymezit svůj vztah k Evropě. Macura popisuje tři základní proudy tohoto vymezování, které jsou na některých úrovních protikladné a na jiných komplementární. Jedním ze směrů je představa, že Čechy jsou plnohodnotnou součástí Evropy, kde dochází k jevům typickým pro tuto kulturní oblast. Je zde zdůrazňována rovnost se zbytkem Evropy, ale také pozornost, kterou Čechy na sebe poutají. Husitská látka je oprašována a v nábožensky oproštěné verzi se stává prototypem heroického okamžiku, kdy se evropské pohledy upřely na české země. Druhý pohled shledává Čechy jako součást slovanské tradice. Tento pohled umožňuje vymezení vůči Německu, které představovalo nejvíce relevantního konkurenta, co se týče českého nacionalismu. V tomto pohledu je typický pohled na západní Evropu jako na kulturně vyhořelý prostor, jehož tradice je ve své očištěné verzi převáděna do budoucnosti právě Slovany. Slované evropskou tradici především zušlechťují a omlazují. Jako hodnotící kritérium se oproti materiálnímu a kulturnímu bohatství západu uvádí jakási neuchopitelná hodnota lidství, lidské poetičnosti. Třetí tradicí prezentace češství byla hodnota středu. Jednalo se nejen o definování středu jako geografické polohy Čech, ale především jako středovosti kulturního a ideologického postavení. Macura zde upozorňuje na to, že tyto směry vnímání češství v rámci Evropy zdaleka nespadají jen do doby národního obrození, ale že se s nimi můžeme setkat ještě v nedávné minulosti a to v komunistické ideologii. I komunistická ideologie byla silně založená na představě, že východní Evropa přejala z tradice západu to nejlepší – marxistické učení. Evropa je v rámci komunistického narativu prostor, který je třeba ideologicky dobýt."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ