"Agogh
Oldřich Mikulášek
1971 Lyrika

Verše z let 1969 – 71, které vyšly 1980 v zahraničí a doma po smrti autora v roce 1989.

Autor o názvu titulu Agogh říká toto: „… je to jméno ta zvaného básnického hrdiny, ale raději řeknu lyrické postavy, která se zjevně ukáže jen ve dvou Metaforách. Je to postava proměnlivá, ne viditelná. I v ostatních básních je obsažena – ne utajena. Je nenápadnější, ale stále se chce podobat člověku, obyčejnému člověku, kterého vzněcuje, znepokojuje i mučí tento neobyčejný lidský život. Báseň je jeho prostor, z něhož vychází – a žije potud, pokud se udrží v myslích a srdcích čtenářů. Ale udraží se jen v myslích vzrušených a v srdcích se zrychleným tepem – a pro toto musí něco udělat.“

1. Téma

Mimořádně hořká, marnost a rezignaci evokující poezie.
Autor se vzpírá klasifikaci a strnulé tematizaci.
Mikuláškova lyrika není sošná, idealizovaná, nikdy nestojí nad věcí. Promlouvá jak na svou obranu, tak na svou obžalobu. Těží ze silných instinktů, ze smutku, vzteku, bázně a milostného vytržení a místy snad z pomezí šílenství.

Časté motivy ptáka, srdce, vína a krve.

2. Kompozice

Mikuláškova poezie má polyfonní základ, vyslovuje se v cyklech a v trsech metafor.

4 části:
Metafory (7 básní) – přenesené, obrazné pojmenování na základě podobnosti;
Nekrology (4 básně) – písemný nebo ústní projev o životě a významu zesmulého;
Fantómy (6 básní) – přízraky, vidiny, přeludy, citové prožitky na základě předstvy;
Meandry (17 básní) – zákruty řeky, nebo také pásový ornament z vodorovných a svislých čar.

3. Jazyk

Mnohonásobné větné členy („Jsou bytosti útlé, tiché, nejsoucí.“), paralelismy, kontrasty.
Přímé i obrazné významy.
Gradace („Budeš nahá až na duši. / A duše na samu pravdu. / A pravda nahá až do krve, / které jak vína si nahnu, / ach, vína z těch černých moruší. / Pak žízní po tobě zprahnu. / Jak naposled. Jak po prve.“).
Personifikace („Dřevce trčí z prsou vinohradu …/ - Ach, zabili ho, ležím vedle něho –„).
Oxymoróny (ptám se samého ptaní; žízeň vypíjí se; bojí se i strach).
Paradoxy („jehla v prstech / jako by šlo o vše, / rakety naježené / jako by nešlo o nic“).
Sarkasmy a parodie („že by se měl cítit / jak se nikdy necítil / i když se necítí, jak se cítil vždycky“).
Zvuky a šumy v řeči („těch Bójí Boha Bojícího se / vlasních svých hlOUBek“, „anebo SpíŠ je jen SnáŠel / S neSlyŠnoStí maceŠkového květu / a lyŠajů noČních …“, „ že tiCHO se CHOUlilo / zaCHUmelené pelem / a a Chápal …“).
Náhodné rýmy a asonance (gestu – stesku, olší – o mši, vnitřním - zjitřním).
Aluze – parafrázování výroků („Matematikové všech zemí, spojte se.“).
Vulgarismy.
Bástické figury: epanoastofy, anafory.

4. Žánr

Básnická sbírka.
Meditativní poezie času v nás.
Podněty vitalismu, lidové a pololidové poezie s jejich zpěvností i triviální drastikou, velkoměstský civilismus, moravský expresionismus a zčásti i surrealismus.
Hymnicko-litanický tvar. (Hymnus – píseň k oslavě boha; oslavný liturgický zpěv, velebná skladba vznešeného obsahu; chvalozpěv. Litanie - obšírný výklad, často něco vypočítávající, vyčítavý, naříkavý apod., dlouhá řeč vůbec.)
Poezie tvoří svobodné variace na jurodivou (bláznivou; od pokládaný za „božího člověka“, slabomyslný) jednotu života.
Trýznivé detaily každodennosti i suchá fakta.

5. Celkový smysl

Existenciální sbírka veršů táhnoucí k tajemství a problémům bytí. Nenávratná koncepce bytí. Rozpornost a různost v lidském životě. Život jako panika nejistého bytí, nicoty slavnost. Básník médiem poezie.

Citace:
MIKULÁŠEK, Oldřich. Agogh. Doslov Josef Peterka. 1. vyd. Praha: Československý spisovatel, 1989. 84 s."