1.

Úvod

2.	Život a dílo Felixe Mendelssohna – Bartholdyho

2.1	Rodinné zázemí

2.2	Okolnosti vzniku koncertu d moll op. 40

2.3	Pobyt v Anglii a královna Viktorie

2.4	F. Mendelssohn – Bartholdy a R. Schumann

3.	Formální rozbor koncertu d moll

3.1	Pojem koncert

3.2	Sonátová forma

3.3	První věta koncertu d moll

3.3.1

Hlavní a vedlejší téma, motivy

3.4	Druhá věta koncertu d moll

3.4.1

Dvojí způsob chápání formy

3.5	Třetí věta

4.	Porovnání interpretací (Frith, Cernecká, Brautigan, Schiff)

4.1	První věta

4.2	Druhá věta

4.3	Třetí věta

5.

Závěr

6.	Seznam použité literatury

Koncert zahajuje introdukce (takt1-33), kde se střídá orchestr se vstupy sólisty. Pasáže lze pojmout sice virtuosně, je však zároveň třeba stále zachovat přehlednost – to vyplývá ostatně i z akcentů v pasážích i z předpisu „quasi ad lib.“. B.Frith v pasážích hraje vyloženě rubato ( z pomalého tempa se rozjíždí do rychlejšího, aby na první notě taktu 9 opět posečkal a pokračoval poté v tlumené barvě tónu až do konce pasáže). Takty 10, 11, 12 zpomaluje a zeslabuje jakoby do odtahu. Od taktu 23 už pak nasadí pevné tempo. Oktávovou pasáž v taktech hraje stále bez jakéhokoliv rubata. Za povšimnutí stojí pedalizace: V první ½ taktu 30 pedál drží, 3. a 4.doba jsou již bez pedálu, v následujících taktech vymění pedál na každé době a od 3.doby taktu 32 opět nechává oktávy bez pedálu. Ida Cernecká pojímá začátek dost podobně, ovšem to jak docílí gradaci taktech 23-33, se již liší: kromě crescenda zvyšuje napětí i pomocí accelerando (v taktech 23-29), v taktu 30 začátek „oktáv“ mírně zatěžká, zvuk celého oktávového úseku přibarvuje pedálem, nekombinuje tón vázaný a čistě staccatový jako B.Frith. Výsledný efekt se mi zdá být lepší než u Frithe. R. Brautigam hraje introdukci zpočátku obdobně jako oba dříve jmenovaní klavíristé, v taktech 19,20 zdůrazňuje akcenty pomocí rubata- na každém z nich se mírně zdrží, od taktu 21 už běh plyne hladce. V taktu 23 na 2.době změní náladu ze zasněnosti do dravosti , od tohoto taktu nasazuje definitivní tempo a snad jen s nepatrným pozdržením prvních tónů „oktáv“ (oktávy mimochodem rovněž hraje stále s pedálem) z něj již neustoupí. Podání A.Schiffa se rovněž zpočátku shoduje s ostatními, v taktech 18-22 vždy zarubatuje na 1.době každého taktu – nejprve velmi výrazně, v taktu 22 však již téměř neznatelně. V taktu 23 nasazuje pevné tempo, které již nemění. Nálada se proměňuje postupně, akordy nemají hned v taktu 23 takovou razanci jako např. u Brautigama. Oktávy hraje celé bez změny tempa, dlouho jsou s použitím pedálu, v taktu 31 a první ½ taktu 32 zvýrazňuje jednotlivé doby a tlumí osminy, které na době nejsou. Od 3.doby taktu 32 pouští pedál a nechává znít poměrně „suché“ staccatto."

V práci jsou uvedeny odkazy k prostudované literatuře, ale nejde o citace, pouze parafráze.Často chybí čárky v souvětích. Celkově je však práce provedena velmi pečlivě.
Diplomová práce z HAMU - Katedra klávesových nástrojů.