"Další část knihy se věnuje problematické koalici ČSSD a KDU-ČSL v říjnu 1997, která byla navržena jako možná alternativa při řešení situace po demisi Josefa Zieleniece a vzniklé krizi v roce 1997. Tehdejší předseda ČSSD Miloš Zeman přirovnával tuto koalici k „rakouskému modelu koalice sociální demokracie a strany lidové“ a veřejně se k této možnosti hlásil, zatímco lidovci si nechávali otevřené možnosti pro i proti. Autoři se v této časti knihy snaží upozornit na nepřesnost tvrzení, že tato koalice je v Evropě běžná a vyvrátit mylný názor, že obě strany mají stejný ideový základ. Vzhledem k tomu, že strany vznikly v odlišných konfliktních liniích (Lipset, Rokkan), ideově a programově stály vlastně proti sobě. Liší se jak pohledem a přístupem, tak i východisky a řešením hospodářské a společenské situace.Výše zmíněný rakouský model byl ovšem také jen východisko z vládní krize a ne nějaká přirozená koalice, jak se snažil národu vnutit M.Zeman.
Následující kapitola s názvem „Po Demisi“ popisuje pád Klausovy vlády, která byla u moci od 4.7.1996 do 2.1.1998 a následná jednání o sestavení nové úřednické vlády Josefa Tošovského (2.1.1998 – 17.7.1998). Konec Klausovy vlády (ODS,ODA a KDU-ČSL) spustila demise ministra zahraničí Josefa Zielence (ODS), který se přidal ke Klausovým kritikům ohledně hospodaření uvnitř ODS. Následovala KDU-ČSL, jejíž ministři de facto vypověděli koalici a poté ODA.
Další kapitola se nám snaží přiblížit politické myšlení Václava Klause. Zabývá se jeho čerstvě vydanou knihou „Obhajoba zapomenutých myšlenek“, která je výborem jeho článků, projevů a přednášek napsaných mezi lety 1995-1997. Rozebírá Klausův vztah k morálce a etice ve spojení se zákony trhu. Klaus se odvolává na Heyekovo pojetí společnosti jako „spontánního řádu“ a spolu s ním sdílí názor, že tento řád nelze plánovat, řídit, organizovat, ale – zjednodušeně řečeno- je pouze možné udržovat či zdokonalovat pravidla, na nichž spočívá. Z této jeho ideje vychází jeho rozpor s kritiky jeho pojetí transformační fáze v ČR. Jeho odpůrci ho nařkli z přílišného uvolnění mantinelů během privatizace českého hospodářství. Otázkou však zůstává, zda je pro hospodářství státu vhodné a možné čekat na morální transformaci společnosti a zda je její nastavení vůbec v silách vlády a politické reprezentace. Podle Klause ne, proto zvolil cestu rychlé privatizace. Samozřejmě částečně se určité problémům dalo předejít nastavením zákonů a právních institucí, ale jak dlouho by to trvalo?
Kapitola s názvem „Základna je protunelována“ je reakcí na všudypřítomnou kritiku Klausovy vlády a útokem na projev prezidenta Václava Havla, kteří autoři vidí jako prázdné moralistní frázování.
„Polarizace společnosti a medializace politiky“ je další část knihy, která nám odkrývá specifický problém, kterým je zneužívání průzkumů veřejného mínění a volebních preferencí. Často to jsou prognózy mylné, které ve společnosti živí „blbou náladu“ a skepsi, jak jsem obšírněji popsala na začátku této recenze."