"3.1 Identifikace problému
Identifikace problému je nejdůležitějším krokem rozhodovací analýzy, protože chybně definovaný problém znamená, že bude následovat chybné rozhodnutí. Identifikace problému se zaměřuje na vymezení problému, zjištění jeho příčin a na zjištění dalších možných souvislostí.
Předmětem rozhodování mohou být 3 typy problémů a to: náprava zhoršující se situace (odchylka od plánu, nespokojenost zákazníků, konflikty mezi zaměstnanci), tzv. korektivní řešení; zlepšení běžné, stávající situace, tzv. progresivní řešení a využití nových příležitostí, tzv. tvůrčí řešení nové situace.

Vymezení problému by mělo obsahovat tyto charakteristiky:
1. Definování problému – popis jeho současného stavu (růst nákladů, pokles prodeje,..), popis žádoucího stavu a důvodů rozdílu mezi nimi
2. Organizační umístění problému – zjištění, ve kterých organizačních jednotkách problém vznikl, jak je rozšířený a které další jednotky by mohl ještě zasáhnout.
3. Vlastnictví problému – zjištění, kterých pracovníků se to týká, čí je to problém, kdo ho má řešit, kdo má a kdo nemá zájem na jeho řešení.
4. Rozsah problému – vyjádřený v absolutních údajích (ztráta v Kč, počet vydaných výrobků,…) a v relativním vyjádření (podíl na dané jednotce, na celé organizaci).
5. Časová perspektiva a stupeň naléhavosti řešení – zjištění, od kdy problém existuje, kolikrát se již vyskytl, jak se vyvíjí, jaký je předpoklad dalšího vývoje, jaká je naléhavost jeho řešení a co organizace jeho vyřešením získá.

Součástí identifikace problému je zjištění jeho příčin – zjištění činitelů, faktorů, které způsobily vznik a stále způsobují trvání problému. Doporučuje se týmové hledání a definování příčin problému, neboť každý vedoucí pracovník spatřuje příčiny problému v jiné oblasti.
Také by se měly zjistit vztahy mezi příčinami problémů a faktory, které problém zmírňují nebo zvětšují, aniž jsou jeho příčinou.

3.2 Stanovení kritérií rozhodování
V rozhodování se jen zřídka vyskytuje jedno ideální řešení, je třeba vypracovat více variant řešení a z nich vybrat to nejvhodnější. Při tom mají významnou úlohu kritéria rozhodování. Jsou to ukazatele, (parametry), které jsou vyjadřovány v číselné nebo slovní (popisné) formě a používají se k posuzování vhodnosti a výběru alternativ.
Při stanovení kritérií rozhodování rozhodovatel řeší druh, počet a váhu kritérií. Druh a počet kritérií ovlivňují charakter řešeného problému (problém ekonomický, personální,..), množství dostupných informací, týkajících se řešení problému a zkušenosti rozhodovatele. Podle počtu kritérií, které rozhodovatel používá, se rozlišuje rozhodování jednokriteriální a vícekriteriální. Použije-li rozhodovatel více než jedno kritérium rozhodování, musí určit, které z kritérií má větší a které menší význam, musí stanovit váhu jednotlivých kritérií.
Při tom lze využít některou z následujích metod:
1. bodová stupnice – rozhodovatel přiřadí každému kritériu určitý počet bodů ze zvolené stupnice v souladu s tím, jak hodnotí význam každého kritéria. Příkladem stupnice s nižší rozlišovací schopností je stupnice pětibodová, s vyšší rozlišovací schopností stupnice devítibodová. Čím považuje rozhodovatel kritérium za významnější, tím víc bodů mu přidělí.
2. alokace 100 bodů – spočívá v tom, že rozhodovatel rozděluje mezi jednotlivá kritéria podle jejich významnosti 100 bodů.
3. párové srovnávání – pro každé kritérium se zjišťuje počet jeho preferencí vzhledem ke všem ostatním kritériím souboru."

Důležité informace jsou tučně značeny. Součástí práce jsou schémata, tabulky a grafy o rozsahu cca 3 strany.

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ