"Zpěv XXX.
Athanás – Na začátku dvacátého zpěvu Dante připomíná dva příběhy antické mytologie, jejichž tématem je šílenství a následná smrt. První je příběh o Athanásovi a Ínó, čerpající opět z Ovidia. Bohyni Héru rozzlobil Diův poměr s thébskou princeznou Semelé, a tak se rozhodla potrestat celý rod. Její obětí byl také král Athanás, na nějž seslala Lítici Tísifoné, která jej otrávila jedem šílenství. Athanás uvěřil, že jeho manželka a děti jsou lvice se lvíčaty a napadl je. Zatímco sám zabil svého syna, Ínó se s druhým v náručí vrhla ze skály do moře .

Hekabé – Druhý příběh je z prostředí Trójské války a vypráví o Hekabé, která se po pádu Tróje stala otrokyní Odyssea. Kromě dětí, které zahynuly ve válce, musela oplakávat i smrt obětované Polyxeny a po tom, co objevila tělo Polydora, pomstila se jeho vrahovi Polymestorovi tak, že mu vyškrábala oči. Když na ni za to Thrákové házeli kameny, zešílela a začla štěkat a výt jako pes . Dante tyto příběhy připomíná, aby zdůraznil, jaké šílenství vidí v desátém okruží, kde se dva divocí hříšníci navzájem hryžou do těla .

Myrrha – Jedním z těchto hříšníků je Myrrha. V desátém okruží se ocitla proto, že se za života na zemi vydávala za někoho jiného. Dante se opět insipruje Ovidiem a příběhem o královské dceři, která se, spalována touhou po svém vlastním otci, králi Kinyráovi, chce oběsit. Její záměr však odhalí chůva, která zařídí, aby se Myrrha v noci dostala do ložnice svého otce. Ten ji ve tmě nepozná, ale jednou v noci nechá přinést světlo a zjistí, čeho se dopustil. Myrrha uteče, vzývá bohy, aby ji nenechali žít, ale ani neposílali do podsvětí. Promění se tedy ve strom, který nese její jméno .
Sinón – Sinón se nachází v posledním žlebu osmého kruhu jako lhář. Vergilius v Aeneidě vypráví příběh, jak Sinón, řecký voják, předstíral před Trójany útěk od svého vojska, protože ho chtělo obětovat bohům v prosbě o úspěšnou plavbu domů. Přesvědčil Trójany, že dřevěný kůň je dar Řeků bohyni Athéně, jejíž sochu předtím z Tróji ukradli a tím na sebe uvrhli její zlobu. Trójané Sinónovi uvěřili a rozhodli se, že sochu vtáhnou do města, aby tak byla obnovena jeho ochrana. Vtažení koně, jenž v sobě ukrýval řecké vojáky, však vyžadovalo zboření brány města, což potom Řekům ulehčilo jeho dobytí .

Zpěv XXXI.
Giganti (Titáni) – Osmý a devátý kruh Pekla odděluje široká jáma, po jejíž straně jsou ve spárách do pasu uvěznění giganti. Jsou symbolem vzpoury a rebelství, protože se podle pověsti pokusili postavit olympským bohům, ovšem neúspěšně . Z biblických zdrojů pochází pouze Nemrod, ostatní jsou plody antické mytologie. Efialtés, byl jedním z obrů, kteří bojovali proti olypským bohům , a nejspíše proto je v Pekle ovinutý pouty. Další obrem je Anteus. Vergilius vysvětluje, že Anteus jako jediný umí mluvit (Nemrod sice také, ale neznámým jazykem), není spoutaný okovy a může je proto snést jámou dolů, do devátého kruhu . Zde je Dantův zdroj Lucanus, který popisuje souboj nepřemožitelného Antea s Herkulem a Anteovu smrt . Dante zmiňuje také Briarea, storukého obra s padesáti jícny chrlícími plameny. Briareus se objevuje v Aeneidě jednak jako obyvatel podsvětí, resp. se nachází před Styxem mezi dalšími obludami, jednak jako srovnání Aeneova řádění v boji . Titius se u Vergilia nachází mezi nehoršími viníky v samotném Tartaru, kde mu sup ohlodává stále dorůstající játra."

Práce obsahuje obrázky a tabulky. Čistý text je cca 10 stran.