"I. Obsah díla:

Kniha je v podstatě výborem sedmnácti povídek Woodyho Allena, většinou plné vtipných, ale skutečných postřehů. V některých příbězích tato komičnost přechází až v bizarnost, přesto však dílo neztrácí na své vážnosti, přinejmenším alespoň usilované ze strany autora (pokud to ovšem není další pokus o vtip).
Povídky vyprávějí o lidech z nejrůznějších vrstev, o lidech, jejichž myšlenky dosahují hranice šílenosti, o lidech, se kterými se můžeme setkat každý den. Snad i proto dílo působí na čtenáře dojmem, že tohle všechno již dávno zná, jenom o tom nikdy nepřemýšlel, nebo neměl čas o tom přemýšlet – a tím se vlastně přibližuje postavám z těchto příběhů.

Vzpomínky na Needlemana
První povídku, nápadně podobnou řeči posledního rozloučení na pohřbu, interpretuje blízký přítel postavy Sandora Needlemana, který právě před čtyřmi týdny zemřel. Z této řeči je patrný nejen stručný životopis starého vědce a spisovatele, ale zároveň i podivínství a originalita jeho osoby, což podtrhuje kuriózní smrt jeho bratra (zadusil se pod roletou psdacího stroje, když hledal rýmovací slovník) i Needlemana samotného: „Kdo by si pomyslel, že až se Needleman v polední pauze bude dívat na demolici jedné budovy, klepne ho do hlavy lžíce bagru? Rána způsobila silný otřes a Needleman vydechl s tváří rozzářenou úsměvem. Jeho poslední, záhadná slova zněla: ‚Ne, díky. Tučňáka už mám.‘“
Needleman pracoval vždy na několika věcech současně, ať už šlo o novou etiku (dobré a správné chování se dá zvládnout i po telefonu), studie o sémantice (větná stavba je vrozená, skuhrání osvojené) nebo další kniha o holocaustu – vystřihovánky.
Když národní socialismus představoval tu hrozbu, kterou Sandor Needleman odmítal., prchl z Berlína („Přestrojen za keřík postupoval bokem po třech krocích a hranice překročil bez povšimnutí“ ). Na útěku vydal další dvě díla a teprve v Praze se rozhodl emigrovat do Spojených států. Na letišti se skamarádil s Albertem Einsteinem, s kterým si pak často dopisoval. Needleman se usadil na Harvardské univerzitě a vydal několik prací, ovšem svého místa se musel vzdát kvůli členství v komunistické straně. Ve svém dobrodružném životě se dokonce náruživě věnoval zastavení jaderných zkoušek, i když ne se zrovna příjemným výsledkem.
Postava Needlemana je zajímavá už jen tím, že Needleman „rozlišoval existenci a Existenci a věděl, že jedna z nich je lepší, ale nepamatoval si která,“ nebo že se „často zahloubal do tak vážných myšlenek, že si zapomněl vyndat ramínko ze saka, které měl na sobě.“ Zkrátka neobyčejný člověk."

PRÁCE BYLA UVOLNĚNA BEZ NÁROKU NA HONORÁŘ