1.	Oficiální název státu, státní zřízení a hlava státu

2.	Státní symboly

3.	Politický systém

4.	Orgány státní moci a správy

5.	Administrativní členění

6.

Území

7.

Příroda

8.	Obyvatelstvo

9.	Jazyk, písmo, písemnictví

10.	Národopis a lidová tvořivost

11.	Průmysl a energetika

12.	Zemědělství

13.

Doprava

14.	Obchod a finance

15.	Sociální politika

16.	Zdravotnictví

17.	Školství a věda

18.	Kulturní život a umění

19.	Památky a památková péče

20.	Církevní a náboženské instituce

21.	Zahraniční vztahy a styky státu

22.	Světové prvenství

23.	Světoznámé osobnosti

24.

Kalendář

25.

Dějiny

- tradiční rukodělná výroba – po celé zemi dílničky lidového charakteru:
- výrobky z mědi - tepané nádoby atd., tkalcovské produkty)
- výroba vázaných koberců a kilimů – hl. Anatolie
- zpracování drahých kovů (zlato, stříbro, onyx)
- keramika (Iznik), kožené výr., dýmky z alabastru a mořské pěny (měkký bílý kámen)
- tance: na pobřeží Středozemního moře tance zeybek (podobají se řeckým kolovým tancům) a oyun (např. válečný „tanec se štítem a šavlí“ - Kilic Kalkan Oyunu symbolizující dobytí Bursy osmanskými vojsky nebo Kasik Oyunlari - „lžícový tanec“), břišní tanec (dnes se předvádí hl. v hotelech turistům, pochází pův. z Egypta)
- podél černomořského pobřeží tanec horon – muži v oděvech černé a stříbrné barvy se drží za ruce a taní za tónů tureckých houslí kemence
- nástroje tradiční hudby: velký buben davul a cvrčivý kuželovitý hoboj zurna – udávají tón také při svatbách a oslavách pořádaných při obřízce (obřízka je u malých chlapců jednou z nejdůležitějších rodinných slavností; před zákrokem projíždí chlapec na koni obcí, oděn do honosné uniformy s péřových chocholem a šerpu)
- lidová hudba: - vojenská (např. Janičárský orchestr Menter Takimi při istanbulském vojenském muzeu)
- mysticko-náboženské písně (předvádějí ji tančící dervišové Mevleviler s různými druhy fléten, centrum v Konyi)
- lidové písně (poučnými příběhy připomínají trubadúrské balady, potulní hudebníci Asiklar je přinášejí na venkovské trhy a poutě)
- každý kraj: vlastní lidové tance, tanečníci nosí pestrobarevné kostýmy
- tradiční turecká zábava: dříve, než se do Turecka dostalo kino a televize, zde bylo velmi populární stínové divadlo karagoz – divadlo začalo vystupovat ve 14. století v Burse s postavami jak Karagoz = klaun a jeho přítel Hacivat a dodnes se hraje ve městech a vesnicích v okolí Bursy
- mezi sportovní události patří Yagli Güres – olejový zápas (zápasníci potření olejem se snaží navzájem srazit k zemi, aniž by ztratili rovnováhu) nebo velbloudí zápasy Dever Güresi (např. v Selcuku) – velbloudi „bojují“, dokud jeden z nich nezíská převahu a poražený pak musí být rychle vyveden z arény dříve, než by ho vítěz mohl zranit
- oblíbená hra hl. ve vých. Turecku je Cirit Oyunu, při níž se dvě družstva na koních snaží získat vyšší počet bodů a zvítězit házením dřevěných oštěpů na stranu protivníka – je obdobou starých krvavých zápasů, v nichž se užívalo kovových oštěpů a mečů"

Práce obsahuje také několik základních frází z turečtiny.