1.	Definice veganství

2.	Etické důvody pro veganství

2.1.	Obecné etické zdůvodnění veganství

2.1.1.

Obecné etické zdůvodnění veganství z hlediska zabíjení zvířat

2.1.2.

Obecné etické zdůvodnění veganství z hlediska věznění zvířat

2.2.	Typické vykořisťování zemědělských zvířat nejen ve velkochovech

2.2.1.

Slepice

2.2.2.

Prasata

2.2.3.

Krávy

2.3.

Myslivost

2.4.

Ryby

2.5.	Kožešinová zvířata

2.6.

Cirkusy

2.7.	Zoologické zahrady

2.8.

Dostihy

2.9.

Včely

2.10.

Ostatní způsoby vykořisťování zvířat

2.11.

Laboratorní pokusy na zvířatech

2.12.

Transplantace zvířecích orgánů

2.13.

Klonování a genetické modifikace

2.14.

Chov domácích zvířat

2.14.1.

Veganství u psů?

2.14.2.

Veganství u koček?

2.15.

Škůdci

3.	Kdy je ublížení zvířeti ospravedlnitelné

4.	Ekologické a sociální důvody pro veganství

5.	Zdravotní důvody pro veganství

6.	Veganský jídelníček

6.1.	Rostlinné zdroje všech látek důležitých pro lidské tělo

6.2.	Veganství u těhotných žen a dětí

6.2.	Ekonomické aspekty veganství

7.	Hnutí za práva zvířat

7.1.	Způsoby boje za práva zvířat

7.2.	Významné organizace za práva zvířat

8.	Významní vegani

9.	Mez efektivnosti veganství v rámci snahy o osvobození zvířat

10.	Postavení vegana ve společnosti

11.

Závěr

12.	Seznam použitých zdrojů informací

Jen v USA je každým rokem zabito zhruba 5.300.000.000 kuřat, naprostá většina pocházející z velkofarem, kde je všechno přizpůsobeno snaze o vyprodukování co největšího množství masa za co nejnižší náklady na chov. Po dobu prvního týdne nebo čtrnácti dnů jsou kuřata vystavena jasnému světlu 24 hodin denně, aby rychle přibývala na váze, naopak konec svého života tráví v téměř úplné tmě, jelikož při hmotnosti 2-2,5 kg a životnímu prostoru 450 cm2 (méně, než plocha papíru A4) dochází k záchvatům agresivity, kdy si ptáci vzájemně vytrhávají peří a někdy se dokonce i zabijí a žerou. Nedostatek světla toto stresové chování utlumuje.
Mnohem drastičtějším krokem, ke kterému se v drůbežářském velkoprůmyslu v poslední době často přistupuje, je odstraňování zobáků. Zpočátku (ve čtyřicátých letech) se provádělo pomocí opalovací lampy (!), dnes se používá přístroj podobný gilotině s horkými čepelemi.
Při obrovském množství slepic v jedné místnosti velkochovu je pro ně nemožné vytvořit si sociální strukturu, kterou volně žijící slepice mají a která jim usnadňuje orientaci a život mezi ostatními jedinci.
“Moderní nosnice je konec konců pouze velice účinný stroj na přeměnu surového materiálu - krmiva - na finální produkt - vejce, samozřejmě bez nároků na údržbu.” (z jednoho britského zemědělského časopisu)
Nosné slepice na tom nejsou s životními podmínkami o mnoho lépe. Narozená kuřata se rozdělí podle pohlaví, přičemž komerčně nevyužitelní kohoutci jsou většinou otráveni plynem, udušeni či utopeni a zpracováni na živočišnou moučku - krmivo. Naprosto běžnou metodou chovu jsou dnes bateriové chovy. Drátěná podlaha klece je ovšem pro slepici nevyhovující a dochází k častým poraněním drápů či k zachycení drápů mezi dráty klece, takže maso na pařátech může obrůst kolem pletiva. Životní prostor slepice ve velkochovu je katastrofálně malý. Průměrné rozpětí křídel slepice je cca. 70 cm, typická velikost klece 30 x 50 cm, přičemž je v ní umístěno od jedné do pěti nosnic! "

Seminární práce ze ZSV.
Práce je velmi subjektivní. Autor zastává v otázce práv zvířat radikální postoje, čehož si je ale sám dobře vědom. Některé poznatky jsou zpochybnitelné a vědecky neprokazatelné. Až příliš často je v práci používán termín "vykořisťování." Přesto je zde velké množství informací, které nejsou běžně předkládány veřejnosti.