"12A) ZÁKLADY DAŇOVÉ TEORIE
(Definice daní, funkce daní (alokační, redistribuční, stabilizační, stimulační), daňové principy (efektivnost, pozitivní vliv na ekonomické chování subjektů, spravedlnost, správné působení na makroekonomické agregáty, právní perfektnost a průhlednost), historie daňových teorií (klasická ekonomie – A. Smith – kánony, daňový pluralismus, keynesiánská teorie zdanění – M. Keynes, neokonzervativmus – A. Laffer a jeho křivka, současná daňová teorie – J. Stiglitz.)

Definice daní
Daně představují jeden druh příjmů veřejných rozpočtů (státních, municipálních, nebo v některých zemích rozpočtů vyšších stupňů územní samosprávy a také veřejných fondů). Příjmy veřejných rozpočtů můžeme rozdělit na:
• daně,
• poplatky,
• půjčky.

Daň představuje transfer finančních prostředků od soukromého k veřejnému sektoru.

Daň je definována jako povinná, nenávratná, zákonem určená platba do veřejného rozpočtu. Je to platba neúčelová a neekvivalentní. Daň se pravidelně opakuje v časových intervalech (např. každoroční placení daně z příjmů), nebo je nepravidelná a platí se za určitých okolností (např. při každém převodu nemovitosti).
Neúčelovostí daně se rozumí skutečnost, že konkrétní daň v určité výši nemá financovat konkrétní vládní projekt, nýbrž že se stane součástí celkových příjmů veřejného rozpočtu, z něhož se budou financovat různé veřejné potřeby.
Neekvivalentnost pro poplatníka znamená, že nemá nárok na protihodnotu ve výši odpovídající jeho platbě.

Z ekonomického hlediska patří mezi daně i cla, neboť se jedná o povinnou neúčelovou platbu do státního rozpočtu, placenou při přechodu zboží nebo služby přes státní hranici. V současnosti se prakticky setkáváme pouze se cly dovozními, jejichž účel je ochranářský, sloužící k omezení dovozu určitých zboží nebo služeb do země, nebo k cenovému zvýhodnění domácí produkce.
Pokud je platba daňového charakteru uložena jednorázově, nazývá se dávkou. Jako příklad můžeme uvést dávky z majetku a z přírůstku na majetku, uložené po první světové válce v ČSR na válečné zisky a majetky.

Funkce daní
Úloha zdanění vyplývá z hlavních ekonomických funkcí veřejného sektoru. Jsou to:
• funkce alokační – uplatňuje se tehdy, když trh projevuje neefektivnost v alokaci zdrojů. Příčiny tržního selhání jsou: existence veřejných statků, statků pod ochranou, externalit a nedokonalá konkurence;
• funkce redistribuční – je důležitá proto, že lidé nepovažují rozdělení důchodů a bohatství vzniklých fungováním trhu za spravedlivé. Veřejné finance (daně) mají za úkol přesunout část důchodů a bohatství směrem od bohatších jedinců k chudším;
• funkce stabilizační – znamená zmírňování cyklických výkyvů v ekonomice v zájmu zajištění dostatečné zaměstnanosti a cenové stability. O této roli fiskální politiky se vede mnoho sporů. Odpůrci tvrdí, že snaha po stabilizaci je právě tou příčinou, která vyvolává nestabilitu. Je však nesporné, že fiskální (daňový) systém je schopen ovlivňovat agregátní národohospodářské ukazatele – ať už je jeho důsledek jakýkoliv.

Za nejdůležitější funkci daní se v literatuře o daních často označuje tzv. fiskální funkce. Rozumí se jí získávání finančních prostředků do veřejných rozpočtů, z nichž jsou pak financovány veřejné výdaje. Fiskální funkce je historicky nejstarší (panovník musel od poddaných získávat prostředky k financování potřeb dvora a státu) a je obsažena ve všech třech výše uvedených funkcích. U funkce alokační jde o získání prostředků na financování oblastí trhem podceněných, u funkce redistribuční jde o získání financí pro chudé (odkud odjinud než od bohatých). Při plnění stabilizační funkce reguluje vláda výši daňových příjmů podle hospodářského cyklu.
Význam daní jakožto příjmů veřejných rozpočtů vyjadřuje jejich podíl na celkových příjmech, který v ČR dosahuje více než 90%.

Daňové principy (zásady)
Od dob Adama Smithe se na požadavcích kladených na dobrý daňový systém a na jednotlivé daně mnoho nezměnilo. Základní požadavky vyjádřené ve slavných „daňových kánonech“ (spravedlnost, efektivnost, právní perfektnost a průhlednost), jsou uznávány dodnes a současní autoři se liší spíše v podrobnostech rozpracování jednotlivých bodů než v názorech na body samotné. Výsledkem je pak soustava požadavků většího či menšího rozsahu."

Otázky jsou zpracovány v rozsahu 8 až 20 stran. Součástí práce jsou grafy a tabulka, rozsah čistého textu činí cca 26 stran.