"Strach je emoce, která vzniká jako reakce na nebezpečí. Většinou ho doprovázejí tzv. neurovegetativní projevy, např. zblednutí, chvění, zrychlené dýchání, bušení srdce, zvýšení krevního tlaku, husí kůže apod. Strach je vlastně normální přirozená reakce na ohrožení nebo nebezpečí a měla by nás nějak připravit na útěk nebo obranu, vlastně nás tak trošku chrání. Pokud není možné uniknout nebo se jinak bránit, mění se strach na agresi.Strach rozdělujeme na atavistický a naučený. Atavistický strach je vrozený, patří tam třeba strach ze tmy, z bouře, ze zvířat. Naučený strach je emoce, která se v nás projeví postupem času na základě toho, co se dozvíme nebo co zažijeme, patří tam strach ze stáří, samoty, z práce, ztráty zaměstnanosti a další. Strach dokáže mít také různě stupně intenzity, pokud je strach méně intenzivní a lze snadno překonat, jde o strach, kterému říkáme obava nebo bázeň, avšak pokud jde o velmi intenzivní strach, kdy může dojít až k agresi, jedná se hrůzu, zděšení nebo také někdy děs.
Strach může mít i různé formy, které potom rozdělujeme a nazýváme, podle toho čeho se bojíme. Například tréma, což je velmi zvláštní forma strachu, která se neobjevuje u všech lidí a je to strach z neúspěchu nebo veřejného ponížení. Trémou trpí většinou herci před premiérou nebo důležitým představením, ale také lidé, jež mají mít nějaký veřejný projev, avšak i studenti před písemkou atd. Strach jako emoce jde velice rychle přenositelná, takovému strachu potom říkáme panika a ta nastává třeba při požáru nebo povodních. Zde se stává, že lidé „nakaženi“ strachem před něčím prchají, ale vlastně ani neví před čím. Lidé dokážou být při strachu tak mimo, že je jejich smysly oklamou a oni pak věří, že vidí nebo slyší něco hrůzostrašného. Tak jako většina emocí se i strach vyvíjí věkem, kojenec cítí pouze jednoduché úlekové reakce.Kdežto dospělý dokáže vnímat strach ze složitější situací. Samozřejmě se strach mění podle zkušeností a váže se také na představivost. Přestože si hodně lidí myslí, že strach je negativní emoce (jako negativní emoce se i vyvinul), pro některé lidi je strach příjemný a dokonce si ho i sami vyvolávají, a to čtením strašidelných příběhů, sledováním hororů nebo prováděním extremních sportů. Jednou z našich iluzí však je, že věříme, že je možné žit život beze strachu; strach patří k naši existenci a je odrazem našich závislostí a našeho vědomí vlastní smrtelnosti. Můžeme se pouze pokusit rozvinout síly působící proti němu: odvahu, důvěru, poznání, moc, naději, pokoru, víru a lásku, které nám mohou pomoci strach přijmout, vyrovnat se s ním, stále znovu nad ním vítězit. Každý člověk měl z něčeho strach, neexistuje osoba na zemi, co by se něčeho nebála, proto když vám někdo tvrdí, že se ničeho nebojí není to pravda, vždycky tady je něco, co v nás strach vyvolává, i když je třeba nepatrný."

Práce obsahuje 3 obrázky.