"ŽIVOTOPIS JOHNA LOCKA

John Locke se narodil 9. srpna 1632. Od roku 1647 studoval na Wesminster School v Londýně, poté na Christ Church College v Oxfordu. Již v té době ho zajímá otázka rozumu a víry. Roku 1660 je založena Royal Society, Locke se stal jejím členem roku 1668. Zajímá se o medicínu a matematiku, ale po smrti otce a bratra začíná sledovat i politiku, kde pozoruje velkou míru netolerance.
Jeho politické myšlení bylo ovlivněno hrabětem ze Shaftesbury, u kterého působil jako jeho osobní lékař, později jako tajemník. Hrabě se netajil svým nesouhlasem se Stuartovci a vyvrcholilo to jeho odchodem do exilu, kde Locke sepisuje svůj Dopis o toleranci.
Roku 1688 nastává v Anglii Slavná revoluce a nastupuje konstituční monarchie. Locke se vrací jako doprovod manželky Viléma Oranžského a nastává vrchol jeho tvůrčí činnosti.
Umírá 28. října 1704 v Essexu.

DOPIS O TOLERANCI

Dopis o toleranci, čili Epistola de Tolerantia, napsal John Locke mezi lety 1685 – 1686 v Amsterodamu, kde pobýval v politickém exilu. Dopis je psán latinsky, čili jazykem vzdělanců, poprvé přeložen do angličtiny byl už v roce 1689. Locke dopis adresoval profesoru Limborchovi a je to první ze čtyř dopisů, které problematice tolerance věnoval. Epistola de Toletantia je dopis nejvýznamnější, ostatní tři jsou reakcí Johna Locka na ohlasy, které první dopis vyvolal.
Dopis o toleranci představuje jakýsi průsečík Lockových filosofických a politických názorů a ve své době znamenal průlom v chápání lidských práv.
Hlavní myšlenka Dopisu o toleranci je rozlišení mezi náboženskou a politickou sférou, čili k oddělení církve (církví) a státu. Pro Locka je důležité přirozené právo a k jeho zajištění slouží stát a jeho veřejná moc. Nejdůležitějším státním zájmem je ochrana a udržení života, zdraví, svobody a majetku jednotlivých občanů, což je důvod, proč se vytvořil stát – aby umožnil svým občanům život v míru, bezpečí a jistotě.

Církev Locke chápe jako útvar, svobodně přístupný všem občanům, tzv. „veřejnou společnost“. Mezi lidmi v církvi dochází k dobrovolnému souhlasu s projevování své osobní víry, kterou považují za správnou a Bohu milou a která jim zajistí věčný život. Toto je podle Locka hlavní záměr církve, má se soustředit jen na duchovní život svých věřících a nemá nárok na světskou moc, natož na používání násilí jako donucovacího prostředku.
Locke dává přednost státu – jeho zřízení je pro soulad ve společnosti nutné, kdežto zřízení církví ne."